Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

kritika / český film / Martin Šrajer / 30. 1. 2020

Philip Roth v závěrečném díle zuckermanovské tetralogie vyslal své spisovatelské alter ego na dvoudenní výlet do Prahy v počátcích normalizace. Jako MacGuffin motivující cestu do totalitní země posloužily rukopisy jidiš povídek, napsané otcem českého emigranta Zdeňka Sisovského. Ten reprezentuje první ze tří typů spisovatelů, s nimiž se Zuckerman setkává. Dalším je samizdatový autor Bolotka, nucený pracovat jako údržbář. Třetí a nejpohodlnější model tvorby v nesvobodných podmínkách zpřítomňuje úspěšný prorežimní spisovatel a ministr kultury Novák, s nímž se Zuckerman snaží neúspěšně najít společnou řeč před tím, než je ze země vykázán.

Zatímco Roth se nad údělem spisovatele, uměleckou svobodou, židovskou identitou nebo sexem coby aktem společenské rebelie zamýšlí napříč Pražskými orgiemi i zbytkem své bibliografie, filmovou adaptací Ireny Pavláskové se tyto motivy jenom míhají. Stejně jako výjevy tvořící povinnou součást normalizační ikonografie.

Během prvních minut pobytu ve městě prošpikovaném agenty StB vidí Zuckerman z jedoucího vozu obří rudou hvězdu, dlouhou frontu před řeznictvím a příslušníky Veřejné bezpečnosti pacifikující neposlušnou „máničku“. Vršení panoptikálních scén na základní úrovni vystihuje ráz hyperbolizované předlohy. Předložit autentický obraz normalizované Prahy nebylo Rothovým záměrem a nesnaží se o to ani Pavlásková. Její poctivý přístup k věhlasnému literárnímu dílu bohužel z velké části upadá do neinvenční ilustrativnosti a doslovného citování. Setkání s teatrálními figurkami tak oproti románu nevede k propletení vždy pouze načatých úvah do ucelenější sítě významů. Tam, kde v knize jednotlivá Zuckermanova setkání stmeluje hrdinovo ujasňování si vlastního etického postoje, zůstaly ve filmu jenom nespojité fragmenty, lišící se zvolenou optikou i stupněm žánrové nadsázky, jež nahodile ochabuje a sílí.

Soundtrack, nejzřetelněji prozrazující ambici natočit film světového formátu, místy naznačuje, že bychom snad měli sledovat špionážní thriller. Ohrožení ale působí stejně neskutečně jako postavy, kterých by se mělo týkat. Do groteskního časoprostoru nejhladčeji zapadají fraškovité epizodky typu hospodského tlachání s dvojicí zakázaných autorů. Scéna, ve které Zuckerman s karikaturou Ludvíka Vaculíka soutěží v tom, kdo dokáže vyjmenovat víc indiánských kmenů, vyznívá přes svou absurditu přesvědčivěji než snaha navodit atmosféru nedůvěry či dekadence, a je proto škoda, že si film nezachovává stejný nadhled po celou dobu.

Když knižní Zuckerman svou pražskou zkušenost shrnuje označením Čechů za národ vypravěčů, pro něž jsou historky o „fakování“ náhražkou života, činí tak se skeptickým dodatkem, že neví, kdo mu říkal pravdu. V nezáludně přímočarém filmu tato ambivalence chybí a Zuckermanův popis Prahy jako města příběhů zavání alibistickou snahou ospravedlnit ex post anekdotickou skladbu filmu. Kvůli nízkému stupni individualizace vypravěčů, kteří se s hrdinou dělí o své příhody, nemáme důvod pochybovat o pravdivosti jejich slov. Jsou jenom nositeli příběhů. Živelný tok vyprávění proto postrádá spodní proudy, které by naši pozornost směřovaly k otázkám, jež jsou pro Rotha klíčové – kdo a proč vypráví.

Za celovečerní stopáž tedy film nevděčí prohloubení předlohy. Vše v něm naopak zůstává na povrchu. Došlo pouze k roztažení některých situací. Výraznější prostor dostala Sisovského bývalá manželka Olga, zapadající mezi ostatní vášnivé, cílevědomé a lehce neurotické hrdinky z filmů Ireny Pavláskové. Alespoň v jejích dialozích se Zuckermanem lze zachytit náznaky konfrontace dvou vyhraněných světonázorů, z nichž by mělo vyvěrat hrdinovo závěrečné vystřízlivění. Opět ale zůstává jen u příslibu.

V knize Zuckermanovi dochází, že umlčovaní pražští bohémové jsou ve svém přístupu k sexualitě svobodnější než on, který se dokáže skutečně odpoutat jenom ve fikci. Film, který nedokáže roztroušené motivy poskládat do koherentního tvaru, vyznívá banálněji. Postavy se jeví být nespokojené zkrátka proto, že je nikdo neuspokojil. Také z toho důvodu je jediné potěšení, které sledování Pražských orgií skýtá divákům, potěším značně provinilým.

Pražské orgie (ČR, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Irena Pavlásková, kamera: Alexander Šurkala, střih: Jiří Sternwald, hudba: Jiří Chlumecký, hrají: Jonas Chernick, Ksenia Rappaport, Pavel Kříž, Klára Issová, Jiří Havelka ad., 112 minut, distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 10. 10. 2019).

Pražské orgie (ČR, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Irena Pavlásková, kamera: Alexander Šurkala, střih: Jiří Sternwald, hudba: Jiří Chlumecký, hrají: Jonas Chernick, Ksenia Rappaport, Pavel Kříž, Klára Issová, Jiří Havelka ad., 112 minut, distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 10. 10. 2019).

Přečteno 1680x

Článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /10

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #131

#131

říjen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Nabouraný film / Bourák

Hororové nedochůdče / Další jehňátko

Velký povyk kolem malé lži / Malá lež

Co má tohle být za nebe? / To musí být nebe

Z dláždění na pláž / Než skončí léto

Černá klišé, bílé zkazky / Bratrstvo pěti

Králova řeč po česku / Havel

Niet tam víťazov / Meky


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa

Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

Králova řeč po česku / Havel

V tempu zběsilého tápání / Luboš Kučera

Léčba Haškem / Rozhovor s Bohdanem Slámou

Nabouraný film / Bourák

Králova řeč po česku / Havel


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nabouraný film / Bourák

O včelách a lidech / Země medu

Konspirační chobotnička / Odložený případ Hammarskjöld

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Zvířecí láska / Favoritka


RUBRIKY

anketa (25) / český film (100) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (105) / fenomén (73) / festival (95) / flashback (5) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (2) / kauza (33) / kniha (124) / kritika (980) / mimo kino (163) / nekrolog (1) / novinka (785) / objev (2) / pojem (36) / portrét (17) / profil (111) / reflexe (25) / report (116) / rozhovor (168) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (946) / televize (111) / událost týdne (263) / videohra (69) / web (42) / zoom (164)

Cinepur #126 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu (Ondřej Pavlík, téma)

Vymítač předsudků / Antologie města duchů (Ondřej Pavlík, kritika)

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy (Jan Foll, kniha)

Úvod k tématu: Netflix (Lukáš Skupa, téma)

Krize chilské mládeže / Ema (Marek Čermák, zoom)

Síla Dolanova polibku / Matthias a Maxime (Jan Bodnár, kritika)

+ více...