Kudy přišel Karel Vachek / Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie
Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie je dlouhý název dlouhého počinu Karla Vachka. Režisér přitom upozorňuje, že třetina materiálu pochází z jeho předchozích děl a třetina byla „ukradena“ jeho studentům, což by mohlo vzbudit pochyby o nutnosti takové stopáže. Komunismus by ale ve skutečnosti nemohl být kratší. Jeho síla pramení právě z toho, kolik prostoru si nárokuje a jak moc dokáže diváka vtáhnout do sebe. V 80 minutách by byl blábolením, ve 335 minutách je otiskem mysli svého tvůrce. V dobrém i zlém.
Snímek však není nekonečným Vachkovým monologem. Režisér se v něm zjevuje v er-formě a na Vachka se nahlíží jako na postavu, často skoro jako na karikaturu. Díky tomu se lze rozzlobit na něj, ale ne na film jako takový, když pronáší něco, co bude divák považovat za absurdní nesmysl. Což není nedopatření. Vachek absurditou „zlobí“ rád. Především ale usiluje o podtrhávání humoru v téměř každé situaci. Obecně nejsilnější je proto Komunismus v momentech, kdy tvoří kontrastní juxtapozice, ať už s vtipnou, ironickou či cynickou pointou. Při chválení musí padnout i jména střihaček Renaty Pařezové a Heleny Papírníkové, protože bez jejich práce, jež zas a znovu vyvolává úsměv, by se výsledek neobešel...