Krize chilské mládeže / Ema

Po americkém debutu Jackie se režisér Pablo Larraín chtěl vrátit do rodné země a vyprávět film o problematických adopcích, které v Chile dlouhodobě vzbuzují kontroverzi. Protagonistce filmu mělo být původně šedesát let. Pak čtyřicet. Pak Larraín potkal osmadvacetiletou herečku Marianu Di Girolamo a rozhodl se raději natočit film o její generaci. Motiv adopce v příběhu zůstal, ale z hlavního tématu se přesunul do role důsledku existenciální ztracenosti, kterou podle režiséra mladí lidé v Chile prožívají.

V režijní explikaci je Larraín poměrně stručný a snímek charakterizuje jako „úvahu o lidském těle, tanci a mateřství“, přičemž všechny tři motivy se protínají v hlavní postavě – titulní tanečnici Emě, která se svým přítelem, choreografem Gastonem (Gael García Bernal), adoptuje malého chlapce. Ten se však nechová podle jejich představ, a při jedné vyhrocené situaci dokonce vážně zraní Eminu sestru. Dvojice se impulzivně rozhodne sirotka Pola „vrátit“, což u obou partnerů rozvíří emoce, výčitky a dohady o tom, kdo z nich s takto radikálním nápadem přišel a kdo způsobil, že k němu vůbec muselo dojít.

Postava Emy je Larraínovým zosobněním mladé generace, která je na jednu stranu emancipovaná, inteligentní a schopná běžně fungovat, na...