Všichni v naší rodině / Poznámky k vlně i nevlně
Ačkoli současný rumunský film není jen nová vlna, její poetika zapustila v tamější kinematografii hluboké kořeny. Dokládají to nejen díla většiny novovlnných klasiků, jež pokračují v dříve nastolených tématech a stylu, ale i počiny, které již přímo do této skupiny nepatří. Fenomén se tak „rozlévá“ do různých druhů tvorby a filmografií autorů, kteří na postupy nové vlny reagují a zaujímají k nim vlastní stanovisko. Ať už v podobě přebírání, reflexe, parodování nebo vymezování se, jež mohou evokovat i návraty k tradicím rumunské kinematografie před novou vlnou.
Žádné hnutí pohyblivých obrazů nežilo tak dlouho, jak dosud trvá rumunská nová vlna, která pokračuje, opakovaně se redefinuje, sama sebe reflektuje a vzkvétá spolu s národní kinematografií, v jejíž produkci je její stopa nadále zřetelná. V debatách přitom soupeří pojmy „rumunská nová vlna“ (noul val românesc) a „nový rumunský film“ (noul cinema românesc, dále NCR). Existenci dvou termínů se kritik Andrei Gorzo pokusil využít k rozlišení opačnému, než bychom očekávali.
Pro dějiny české a slovenské kinematografie je praktické, že můžeme chápat novou vlnu (Miloše Formana, Pavla Juráčka, Věru Chytilovou, Štefana Uhra, Juraje Jakubiska a další) jako generační skupinu uvnitř...