Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Král strašidelného údolí / Lví král

Král strašidelného údolí / Lví král

kritika / Natálie Něudačina / 14. 11. 2019

Lví král, jehož původní verze z roku 1994 je ve filmových žebříčcích řazena mezi desítku nejlepších děl z produkce společnosti Disney, se stal předlohou pro již třetí snímek z letošní řady fotorealistických digitálních remaků oblíbených kreslených pohádek studia. Režie nové verze hamletovského příběhu o synovi lvího krále Simbovi, jenž je po nečekané tragédii nucen uprchnout do vyhnanství, svěřil Disney Jonu Favreauovi, který se osvědčil remakem Knihy džunglí. Jím ale Favreau evidentně sám sobě nastavil příliš vysokou laťku. Jestliže diváka vybízel ke vnímání Knihy džunglí jakožto pokrokového, smysluplného díla, které nepotřebuje být srovnáváno s kreslenou disneyovskou verzí, v případě Lvího krále se neustálému porovnávání s originálem nevyhnul. Podíl na tom má nejen ikonický status snímku (první film Disney s původním námětem a film s největšími tržbami za rok 1994), ale i režijní pojetí nové verze.

Nový Lví král téměř záběr po záběru přiznaně kopíruje původní film a jeho tvůrci se ani nesnaží o aktualizaci znázorňovaných témat. Snímku nelze upřít řemeslnou vycizelovanost nebo reálně působící digitálně animované scény – i když do autenticity přírodopisného dokumentu má daleko. Ve chvílích, kdy mají zvířecí postavy vyjádřit silnější emoci, jejich pohyby a výrazy působí nepřirozeně a neohrabaně. Stejně toporně se jeví i mluvící či zpívající tlamy, které jdou naopak proti realistickému principu zobrazení. Lví král tak vyniká realistickou počítačovou animací, která však paradoxně vyvolává pocit tzv. strašidelného údolí. Příliš realisticky vyobrazené postavy stojí v cestě divákově identifikaci. Lpění na autentickém vyobrazení zvířat totiž potlačuje emotivnost a dramatičnost původní verze z roku 1994.

Hlasy a modernizace promluv odhalují další slabinu nedostatečné animované stylizace. Přestože se černošským hercům podařilo vtisknout zvířecím figurám nové charakterové rysy, postavy postrádají větší psychologickou hloubku a působí více černobíle. Chiwetel Ejiofor z původně komplexního, vyzáblého, manipulativního, sarkastického a charismatického Scara stvořil děsivého, obsesivního zloducha, který je sice ztvárněn přesvědčivě, ale už nevyvolává ambivalentní pocity sympatie smíšené s odporem. Podobně zjednodušeně působí i hyeny. Ty kdysi naháněly strach a zároveň dokázaly dětského diváka rozesmát ztřeštěným chováním. Zůstal z nich jen strach. Přepsání dialogů tak prospělo jedině postavám Timona a Pumby, které namluvili Seth Rogen a Billy Eichner. Favreau jim ve scénáři poskytuje o něco větší prostor pro komickou exhibici, která je jednou z hlavních předností filmu. Jejich slovní humor je aktuálnější, důmyslnější a ne tak přímočarý.

Tím se dostáváme k otázce, komu je film vlastně určen. Oproti originálu o půl hodiny delší současná verze je pro děti rozvleklá a místy příliš strašidelná, dospělému divákovi ale zároveň nenabídne dost. Lví král tak působí dojmem, že je určený generaci dětí školního věku, pro které jsou kreslené disneyovky už příliš dětinské či zastaralé. Disney se však evidentně nechce vzdát ani starších diváků, které k filmu táhne nostalgie. Svým polovičatým přístupem však riskuje, že neuspokojí nikoho. Disney tak nevytvořil novým Lvím králem určující film pro jednu generaci dětí, jako se mu to podařilo v devadesátých letech, ale dokázal látku s velkým potenciálem dovést k té nejhorší možné divácké reakci – lhostejnosti.

Lví král (The Lion King, USA, 2019, IMDb)
Režie: Jon Favreau, scénář: Jeff Nathanson, kamera: Caleb Deschanel, střih: Mark Livolsi, Adam Gerstel, hudba: Hans Zimmer, 118 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 18. 7. 2019).

Lví král (The Lion King, USA, 2019, IMDb)
Režie: Jon Favreau, scénář: Jeff Nathanson, kamera: Caleb Deschanel, střih: Mark Livolsi, Adam Gerstel, hudba: Hans Zimmer, 118 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 18. 7. 2019).

Přečteno 257x

Článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Lví král

****  ČTENÁŘI (2)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


DALŠÍ Z RUBRIKY

Big (not) in Japan / Anime na Netflixu

Algoritmický výběr druhů / Netflix a dokumentární film

(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu

Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu

Úvod k tématu: Netflix

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy

Příliš nevinný příběh elektronické hudby / The Sound Is Innocent


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Ve jménu anidoku / Anifilm

Kubo a kouzelný meč / Mýtus o správné rodině


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (246) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #125 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Jednou fraška, podruhé tragédie / Parazit (Martin Šrajer, kritika)

Born To Be Wild / Narušitel systému (Antonín Tesař, kritika)

La Gomera / Komedie svědomí i evropský film par excellence (Jakub Felcman, téma)

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty (Ivo Michalík, kritika)

Krmení bestie / Boj o moc (Antonín Tesař, televize)

Král strašidelného údolí / Lví král (Natálie Něudačina, kritika)

+ více...