Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Čím je člověk v systému? / Parazit

Čím je člověk v systému? / Parazit

kritika / Jiří Flígl / 28. 9. 2019

Před jedenácti lety vyšel v čísle Cinepuru věnovaném jihokorejské kinematografii text nazvaný Kombinatorika žánrů a postav, který se pokoušel popsat neschematičnost tamních populárních filmů jejich vztažením k žánrovým vzorcům známým evropským divákům. Kasovní hity Kim Ji-woona a Pong Čun-hoa popisoval skrz to, nakolik se v Kimových dílech postavy podřizují proměnám subžánrů, respektive jak v Pongových snímcích postavy svým jednáním směřují žánry mimo tradiční koleje. Článek takto nabízel vysvětlení, v čem spočívá originalita korejských komerčních snímků v očích západních diváků.

S odstupem času a v kontextu nových titulů obou režisérů ovšem předestřený pohled vyjevuje své limity. Ač s dobrým úmyslem, text se snažil filmy vznikající v odlišném kulturním prostředí popsat skrze to, čím se podobají západním žánrovým příspěvkům. Vztahoval tedy něco cizího k tomu, co je nám dobře známé, čímž nám ono cizí sice přiblížil, ale neodhalil jeho podstatu. Obzvláště v případě Pongových filmů se tento přístup ukazuje zrádný a omezující. Kontakt s něčím cizím totiž můžeme označit za základ autorových vyprávění, která tak své postavy a přeneseně i diváky konfrontují s jejich zažitými schématy a hodnotami – ať už oním cizím elementem je otravný pes, sériový vrah, obvinění syna z vraždy či masokombinátová korporace.

Když se přeneseme přes okouzlení neobvyklými variacemi žánrů, jako společný základ všech Pongových filmů se vyjeví fascinace napětím mezi člověkem a společností coby souborem pravidel a mechanismů, které mají sloužit k zajištění koexistování lidí. Přičemž onen systém nařízení či zákonů v Pongových příbězích koliduje s tužbami či přesvědčeními jednotlivců.

Režisérovy sympatie při tom vždy stojí na straně oněch chybujících, přízemních a do sebe zahleděných lidí. Ponga totiž dle jeho vlastních slov zajímá, co je člověk, a odpovědi na to nalézá právě v situacích, kdy může své postavy a jejich osobní zájmy konfrontovat s protichůdnými hodnotami či mechanismy společnosti. Proto také často nepředkládá jednoznačné konce, neboť mnohem podnětnější může být sledovat postavy upínající se k tužbě po řešení než jeho dosažení. Takovéto konflikty a napětí pak Pong vkládá do jednotlivých sekvencí svých uhrančivě sympatických a současně destruktivně zábavných vizí, které oscilují mezi intimními mikrokosmy (Pes, který štěká, nekouše, Matka), rozmáchlými sociálně-ekonomickými freskami (Ledová archa, Okja) i obrazy konkrétních etap korejské společnosti (Vzpomínky na vraha, Mutant).

Nejnovější Pongův film Parazit, ověnčený hlavní cenou na letošním festivalu v Cannes, se ukazuje jako svým způsobem průsečík Pongovy dosavadní filmografie. Ačkoli bychom v něm našli prvky subžánru „home-invasion“ thrillerů, kde poklid a bezpečí domova naruší vpád vnějších agresorů, mnohem zásadnější je, jak režisér na prostoru jednoho domu dokáže kousavě a komplexně reflektovat napětí v jádru moderní (nejen korejské) kapitalistické společnosti. Skrze jednotlivé nápaditě rozvedené scény odhaluje status quo založený na vzájemném mocenském a ekonomickém parazitování jednotlivých pater společnosti. Navzdory svým zjevným sympatiím zůstává současně vůči všem figurám nesmlouvavý. Ty movité vykresluje jako blahobytem absurdně zdegenerované a vzdálené reálným problémům, zatímco na straně talentovaných a vynalézavých chudáků odhaluje zahořklost a přesvědčení o vlastní apriorní nadřazenosti, které jim brání v dosažení spokojenosti.

Stěžejní motiv, vlastní všem stranám zastoupeným v Parazitovi, představuje upínání se k utopickým příslibům štěstí, jež se v základu vážou na ideál rodiny a její pospolitosti i existenční zajištěnosti. Paradoxně je však tato hodnota právě jedním ze zákeřných nástrojů systému, který skrze ni vede jednotlivce k udržování kořistnické společnosti v chodu.

Pongova tragikomická vize třídního systému představuje protipól líbivým iluzím o naplňování statu quo, jaké nám předkládají midculty typu britského seriálu Panství Downton. Současně je ale také na míle vzdálená jednostranné apelativnosti festivalových exploatací bídy. Stejně jako v předchozích filmech Pong nikdy nesklouzne k cynismu či jízlivosti a zůstává neustále komplexní a nevyzpytatelný. Jeho hrdinové nám sice přirostou k srdci svou vynalézavostí a chytrostí, ale současně nám režisér neváhá připomenout, že sledujeme vyprávění o oněch nevábných lidech, které každý den podceňujeme svým přehlížením.

Pongova bravura pak spočívá v tom, že předestřený obraz naší společnosti dokáže zpracovat jako divácky mimořádně vděčný film, který publikum vtahuje napínavě rozehranou a skvěle gradující premisou. A nad to vyvolává údiv precizní režií i důmyslnou inscenací a kamerovým řešením jednotlivých sekvencí. Ostatně i v tom můžeme vidět odůvodnění, proč je tak lákavé k Pongovým filmům přistupovat na základě žánrů. Ty totiž předjímají něco univerzálně přístupného a srozumitelného, zatímco od autorských vizí čekáme spíše náročnost. Pong však ukazuje, že osobitost, provokativnost, zábavnost a přístupnost se nemusejí vylučovat.

Parazit (Kisaengčchung, Jižní Korea, 2019, IMDb)
Režie: Pong Čun-ho, scénář: Pong Čun-ho, Han Jin-won, kamera: Hong Kyung-pyo, střih: Yang Jin-mo, hudba: Jung Jae-il, hrají: Song Kang-ho, Lee Sun-kyun, Jo Yeo-jung, Choi Woo-shik, Park So-dam, Lee Jung-eun ad., 132 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 3. 10. 2019).

Parazit (Kisaengčchung, Jižní Korea, 2019, IMDb)
Režie: Pong Čun-ho, scénář: Pong Čun-ho, Han Jin-won, kamera: Hong Kyung-pyo, střih: Yang Jin-mo, hudba: Jung Jae-il, hrají: Song Kang-ho, Lee Sun-kyun, Jo Yeo-jung, Choi Woo-shik, Park So-dam, Lee Jung-eun ad., 132 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 3. 10. 2019).

Přečteno 949x

Článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Parazit

****  ČTENÁŘI (3.5)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Paradoxy zla / Nabarvené ptáče

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Ingimundur staví dům / Bílý bílý den

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom


DALŠÍ Z RUBRIKY

Král strašidelného údolí / Lví král

Damien Chazelle svůj příští film zasadí do Hollywoodu 20. let

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

Paul Schrader chystá film o moderním Vilému Tellovi z casina

Dvacátá Mezipatra proběhnou v proudu změn

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Vyprávět a pak zničit / Rozhovor s Denisem Côtém

Českou radost na Ji.hlavě vyhrál dokumentární portrét Sólo


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hardcore Henry / Na YouTube do kina

Cirkus Bukowsky / This Is a Man’s World

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej!

Atrakce chaosu / O stylu amerických akčních filmů nového milénia

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (814) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (742) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (244) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Cinepur #125 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Taková normální rodinka po brexitu / Roky a roky (Lucia Kajánková, televize)

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat (Jarmila Křenková, kritika)

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty (Ivo Michalík, kritika)

Úvod k tématu: Rumunská nová vlna (Lukáš Skupa, téma)

Chyběla mi minulost / Rozhovor s režisérem Cătălinem Mituleskem (Pavel Sladký, téma)

Král strašidelného údolí / Lví král (Natálie Něudačina, kritika)

+ více...