Smrt se (ne)vyplácí / Sekiro: Shadows Die Twice
„Kolikrát jsi musel zemřít, abys mě vysvobodil? Jednou? Dvakrát? Nebo snad tolikrát, že to ani nedokážeš spočítat?“ zeptá se lítostivě mladý princ Kuro – posvátný dědic dračí krve – svého věrného samuraje přezdívaného Sekiro. Položený dotaz směřují tvůrci, v lehce škodolibém duchu, i k samotnému hráči, který právě samuraje ve hře Sekiro: Shadows Die Twice (Sekiro: Stíny umírají dvakrát) ovládá. V dané chvíli hry již jeho avatar zemřel pravděpodobně daleko vícekrát, než avizuje podtitul. Sekiro získal poté, co položil za svého pána před lety život poprvé, nesmrtelnost. Na cestě za splněním svěřeného poslání tak nepředstavuje smrt definitivní porážku. Sekiro i hráč však musí projevit odhodlání a nenechat se frustrovat počtem zabití, která mají ještě nevyhnutelně přijít. Umírání totiž v komplexním díle japonského vizionáře Hidetaka Mijazakiho představuje vždy jednu ze základních herních mechanik, kolem které je i pečlivě vystavěno celé vyprávění.
Tradičně smrt herního avatara představuje jen jakousi slepou uličku příběhu. Následné „vzkříšení“ je tak pouhým návratem v čase, který vyprávění nereflektuje. Naproti tomu ve všech Mijazakiho hrách ze série Soulsborne – jak fanoušci označují pětici her, kam vedle ...