Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úvod k tématu: Tarantino

Úvod k tématu: Tarantino

téma: Tarantino / Lukáš Skupa / 23. 8. 2019

Nestává se často, aby se debaty o jednom konkrétním režisérovi hemžily tak velkým množstvím (cizích) filmů, jmen, odkazů a citací. Ani nebývá zvykem, že by jeden režisér dokázal tak úspěšně oslovovat různé typy diváků, jejichž vkus si v jiných případech třeba i úplně odporuje. A také nenajdeme mnoho jiných novodobých tvůrců, kteří hned na začátku kariéry zanechali mimořádnou stopu ve filmové estetice a spolu s tím přispěli i k rozvoji nových produkčních trendů. V současné kinematografii se zkrátka vyskytuje jen málo osobností jako Quentin Tarantino. Ve shodě s autory textů v přítomném tématu by šlo dokonce říct, že aktuálně neexistuje žádný další, který by se přibližoval jedinečnému stylu, pozici a pověsti, jaké si Tarantino vybudoval a nadále si udržuje.

Použité slovo jedinečný může přitom znít trochu paradoxně vzhledem k tomu, co se o Tarantinovi a jeho filmech opakuje stále dokola – tedy že režisér s oblibou vytěžuje to, co před ním objevili jiní a co nakoukal během své mladické „kariéry“ ve videopůjčovně. Spíš než abychom znovu rozebírali jeho jednotlivé filmy, které už byly rozebrány nesčetněkrát, věnujeme se v tématu Tarantinovi v širších estetických, produkčních či mediálních souvislostech. Právě díky tomu můžeme přesněji zjistit, v čem spočívá ona jedinečnost a zároveň univerzálnost tohoto autora, nebo co všechno se podílí na jeho atraktivitě nejen pro poučené filmové fanoušky, kteří si už od dob Gaunerů (1992) libují v pátrání po intertextových odkazech. S devíti celovečerními filmy, ale i veřejně silně zakořeněným obrazem jejich tvůrce, na podobné bilancování určitě není brzy. Zvlášť když se Tarantino v rozhovorech zmiňuje o možnosti dohledného zakončení režisérské dráhy.

Antonín Tesař v úvodním textu výstižně definuje Tarantinovo zvláštní postavení mezi filmovými auteury a zamýšlí se nad různými příčinami, proč je Tarantino autorem přitažlivým takřka pro všechny. V následujícím příspěvku se Martin Šrajer vrací k počátkům režisérovy filmografie a vymezuje originalitu a přínos raných Tarantinových děl v kontextu vývoje vyobrazení násilí v americké kinematografii. Text Šárky Gmiterkové naopak směřuje více za filmové plátno a nabízí portrét Tarantina coby režisérské hvězdy s mediálně vděčným obrazem, který zapadá do současného hollywoodského systému celebrit. Ondřej Pavlík se pak zabývá problematikou tarantinovské intertextuality. Konkrétně jejími politickými významy, které se vzpírají tvrzením o apolitičnosti Tarantinových snímků a jejich údajně samoúčelném vztahování k jiným dílům. Na tento text pak přímo navazuje speciální „cinefilní anketa“ z okruhu přispěvatelů Cinepuru, kteří reflektují Tarantinovu filmografii právě z hlediska pestrých vlivů a citací, jež lze v jeho celovečerních počinech vysledovat. Tarantinovské téma by ovšem nebylo kompletní bez příspěvku Jindřišky Bláhové, který na závěr pojednává o filmu, na nějž všichni čekali čtyři roky: o filmu Tenkrát v Hollywoodu, jenž v srpnu vstoupil do distribuce.

Přečteno 2518x

Článek vyšel v časopise Cinepur #124, srpen 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.7 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #138

#138

prosinec 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY téma

Úvod k tématu: Film a ekologie

Úvod k tématu: Česká detektivka

Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny

Úvod k tématu: David Fincher

Úvod k tématu: Fantasy

Úvod k tématu: Debut

Úvod k tématu: Clint Eastwood

Úvod k tématu: Netflix


DALŠÍ Z RUBRIKY

West Side Story v troskách / West Side Story

It’s-a Me, Paolo! / Klan Gucci

Duševní narkotikum pro nejširší masy / James Bond v československém tisku

„Hrdina papírový a plochý až hanba“ / Goldfinger v románu a ve filmu

Jeden restart nestačí / Zlaté oko a Casino Royale v kontextu vývoje série 007

Boj s dinosaury / Bond girls na pomezí mužské fantazie a emancipace

Bond na cestě k lidskosti / Craig, Dalton a Lazenby

„Očekávám, že zemřete, pane Bonde!“


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Úvod k tématu: Film a ekologie

Úvod k tématu: Česká detektivka

Úvod k tématu: David Fincher

Úvod k tématu: Fantasy

Úvod k tématu: Debut


RUBRIKY

anketa (28) / český film (115) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (112) / fenomén (82) / festival (104) / flashback (11) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (9) / kauza (33) / kniha (129) / kritika (1039) / mimo kino (187) / novinka (806) / pojem (36) / portrét (46) / profil (95) / reflexe (25) / report (127) / rozhovor (175) / scénář (4) / soundtrack (82) / téma (994) / televize (124) / událost týdne (280) / videohra (77) / web (43) / zoom (170)

Cinepur #124 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #124, srpen 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Důmyslná pitomost Jima Jarmusche / Mrtví neumírají (Martin Svoboda, kritika)

Hildur Guðnadóttir a seriál Černobyl (Jiří Špičák, soundtrack)

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple (Jindřiška Bláhová, editorial)

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva (Tomáš Gruntorád, kritika)

Monumentální pomník kaidžú eiga / Godzilla II Král monster (Dan Krátký, kritika)

Viděno devíti / Tarantinova filmografie pod drobnohledem (Redakce, téma)

+ více...