František Vláčil, Život a dílo / Dotyky geniality
Rozinky z obří vánočky (876 stran) vybíral jsem již o Štědrém večeru, ale až májová četba strhla mě do sítě dějinného času. Kniha Petra Gajdošíka František Vláčil. Život a dílo je po dvoudílné monografii Jana Bernarda o Janu Němcovi (2014, 2017) druhým tuzemským monumentem, založeným na důkladném vytěžení otevřených, archivních i orálních zdrojů. Dílo inicioval a ve svém nakladatelství Camera obscura coby desátou a zatím nejobsáhlejší publikaci vydal Miloš Fryš.
Gajdošíkovy texty mi vždy imponovaly vzácnou zdrženlivostí. Prokazatelně okouzlený výzkumník se soustředí na data a fakta, nedává na odiv emoce ani kritické gesto. Vláčila probírá film po filmu, popíše postupně produkční historii od raných zmínek v dramaturgických plánech, přes různé verze literárního a technického scénáře, režisérovy zápisky, schvalovací proces, průzkumy realizace, natáčení, komponování hudby, montáž a mixáž, až k premiéře, účasti na přehlídkách a k ohlasům domácí i zahraniční kritiky. Badatelův názor se však v textu neztrácí a v hodnocení se nemýlí. Střízlivě vyznívá i závěrečný soud: „Vláčil většinou svých filmů převyšoval dobový standard a několikrát se dotkl hranic filmařské geniality“ (s. 654).
Adresátem výkladu je cinefil, jenž Vláčilovo dílo zná. Z...