Devadesát tři až nekonečno / Devadesátky

17. 8. 2019 / Antonín Tesař
kritika
Placený

Na rozdíl od osmdesátých let, která v současné popkultuře zatuhla do podoby zlaté éry braku, dětinskosti a nevkusu, na niž vzpomínáme se shovívavou nostalgií, nemá zatím devátá dekáda v dnešním filmu žádný ustálený obraz. Problematické desetiletí, rámované z jedné strany pádem železné opony a z druhé teroristickými útoky 11. září, je kontrastním obdobím charakterizovaným jak průzračným hédonistickým eskapismem, tak nejhlubším cynismem a depresí. V jednom roce se o Oscara v hlavní kategorii pral Forrest Gump s Pulp Fiction a hudbu definovaly stejně tak chlapecké kapely jako grunge

U svého režijního debutu Devadesátky (v originále Mid90s, tedy Půlka devadesátek) si je herec Jonah Hill dobře vědom toho, že vstupuje na nepříliš jistou půdu a jeho pojetí nostalgie nemá se smířlivostí takřka nic společného. V principu svým vyzněním připomíná novelu Stephena Kinga Tělo, podle níž Rob Rainer natočil film Stůj při mě. A to nejen proto, že jeho hlavní protagonista Sunny Suljic svou tváří připomíná Coreyho Feldmana. King ve své vzpomínce na vlastní dětství v padesátých letech vypráví o klukovském dobrodružství, které vlastně žádným...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Tarantino

124 / srpen 2019
Více