Sebereflexivní pionýr / Poslední večery na Zemi

Když si filmy teprve osahávají nový výrazový prostředek, obvykle kolísají mezi dvěma extrémy. Některé – například raně zvukový Vrah mezi námi – předvádějí technologickou novinku jako okázale vyčnívající atrakci. Jiné, jako trojrozměrný velkofilm Avatar, přítomnost divácky nezvyklé inovace vyvažují tak, že v jiných oblastech záměrně inovativní nejsou. Třeba tím, že v obměněných kulisách převypravují mytický příběh hrdinské cesty. Pro čínský film Poslední večery na Zemi, který se na více než padesát minut přepíná do formátu 3D, platí obě varianty. Ačkoli totiž třetí rozměr zdomácněl v blockbusterové i avantgardní kinematografii, na poli narativního uměleckého filmu stále platí za výraz pionýrského ducha.

Poslední večery na Zemi mladého režiséra Kan Pia jsou skutečně snímkem pionýrským, se vším dobrým a zlým, co k tomu patří. Režisér svůj stylistický experiment jednak buduje na základě řady prověřených konvencí. Jednoduchá až banální zápletka o muži, kterému se po návratu do rodného městečka vyplaví do mysli vzpomínky na záhadnou krásnou ženu, následuje kulturně snadno přenositelný neonoirový vzorec. Rozteskněné drama o dávné, věčně prchající lásce přitom komplikují tradiční modernistická pravidla....