Tupost, bodrost a zavilost aneb Sovětský filmový underground

Ruský filmový underground byl oproti svým analogickým podobám v literatuře, malířství a hudbě přinejmenším o deset patnáct let pozadu. Až na počátku osmdesátých let vedla popularizace amatérského filmování a dostupnost filmového materiálu ke vzniku neformálních uskupení amatérských režisérů. Jejich radikálně nová filmová poetika rozvíjející se v Moskvě a Leningradě z nich učinila svébytný fenomén novodobých dějin (nejen ruské) kinematografie.

Sovětský filmový underground nejde snadno uchopit. V Moskvě i Leningradě vyklíčil zcela nezávisle (ač synchronně) a ideová i poetická východiska obou hlavních skupin se s různou intenzitou míjela i překrývala. Většinu undergroundových autorů spojoval věk čerstvých dvaceti let a hlavně absence profesionálního filmového vzdělání. Povětšinou to byli studenti technických oborů, kteří cítili tvůrčí pnutí, měli spoustu volného času a minimální povědomí o dějinách kinematografie, takže jejich nalézání vlastního filmového jazyka bylo veskrze (a nevyhnutelně) intuitivním procesem.

Kinematografie byla v sovětské společnosti jedním z nejuzavřenějších systémů. Vstup do něj umožňoval jen patřičně zaměřený vysokoškolský diplom, rodinný status, známosti nebo obzvlášť záslužná stranická aktivita. Pro filmové entuziasty,...