Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum

kritika / Tomáš Gruntorád / 9. 5. 2019

Libanonská režisérka Nadine Labaki se pravidelně obsazuje do rolí žen, jejichž ústy a gesty emotivně vyjadřuje své postoje – za všechny hysterický proslov hlavní hrdinky filmu A co teď? na téma, jak náboženské doktríny podrývají mírové soužití lidí v kulturně rozrůzněném sociálním prostoru. Žánr à la thèse, vedoucí diváka přímočarou cestou ke svému angažovanému sdělení, ožívá i v jejím třetím celovečerním filmu Kafarnaum.

Dvanáctiletý Zain v něm žaluje své rodiče za to, že přivádějí na svět děti, o něž se nestarají. Proces odhalí, že Selim a Souad tvoří morálně pokřivený pár, plodící děti především na kšeft: jedenáctiletou dceru Sahar prodávají místnímu obchodníkovi jako nevěstu, se Zainem kalkulují jakožto s levnou pracovní sílou, a jak se lidské zdroje v domácnosti tenčí, počínají obratem nového potomka. Paralyzující tvrdý pohled Zainovy advokátky (ztvárněné samotnou Labaki) na dva obžalované hájící se svou těžkou zkušeností chudých přistěhovalců divákovi napoví, že sympatie k nim nejsou namístě. Soudní síní rezonuje teze, že rodiče neschopní být svým dětem materiální a emocionální oporou, by si je neměli vůbec pořizovat. To, co Zloději Hirokazu Koreedy naznačovali srovnáním ignorantských biologických rodičů pětileté dívenky s jejími pečujícími únosci, zde zaznívá napřímo.

Přesto Kafarnaum předchozí filmy Nadine Labaki převyšuje dramatickými kvalitami, jež diváky udržují v napětí i nejistotě ohledně hypotéz o vývoji děje. V prvních minutách retrospektivně vyprávěného snímku vidíme Zaina stát před soudem za to, že někoho pobodal, přičemž identitu oběti a motiv útoku se daří téměř po celou dobu znejasňovat. Zmínka o Zainově činu chlapce rovněž představí jako zkušeného pouličního gaunera, než začneme do jeho situace pronikat a objevovat v něm naopak nejryzejší charakter ze všech. Podobné ambivalence se Zainovým rodičům nedostane, protože jejich bídáctví potřebuje autorka pro svou tezi o vzorném a špatném rodičovství nezkalené. Zainovým cílem je studovat a stát se respektovaným členem společnosti. Ovšem dosažení těchto ideálů nebrání jen přízemní dospělí, kteří brzy ztrácejí v očích dítěte svou vratkou autoritu založenou jen na materiálním vlastnictví.

Vážná témata pojímá Labaki poprvé skutečně seriózně a na rozdíl od svých předešlých filmů až kusturicovských parametrů obrací poměr komedie a dramatu směrem k psychologickému realismu jen s momenty humoru. Původní název filmu ve francouzštině znamená „změť“ a Labaki do něho skutečně zahrnula myriádu propojených fenoménů, do jejichž víru se Zain narodil: ilegální migraci, život načerno mimo sociální systém, prekarizaci práce, chudobu, obchod s lidmi i doklady. Tyto motivy, definující každodenní život bejrútských chudinských čtvrtí, ožívají v mentalitě lidí, jež Zain potkává na útěku z domova a které přesvědčivě ztvárnili neherci s vlastní zkušeností se shodnými problémy.

Divoký tep rušné čtvrti a neutěšeného bydlení v rozpadajících se chatrčích a přelidněných bytech, kde se po sobě na podlaze válí spící nájemníci, zprostředkovává naturalistická kamera. Pro její dynamiku na sítnici ulpívají ze špínou a haraburdím přetékající mizanscény jen záblesky. Péče věnovaná vyobrazení vše obklopujícího marasmu je však nesporná. Ulicemi se volně potulují psi bez majitele, kočky vyjídají odpadky a nemluvňata odložená na smetišti drží lahvičku mléka, jež je dělí od smrti hladem. Kdo má štěstí a podaří se mu našetřit na nové „papíry“, musí se nějak smířit s tím, že jejich předchozí držitel se „rozprskl ve vzduchu a nikdo ho nehledal“.

Na jednu stranu bejrútské slumy odrážejí peklo světa gastarbeitrů dnešní doby, kde lidský život nemá žádnou cenu, neboť není náležitě registrován na úřadě. Na stranu druhou se Zain setkává kromě obchodníků s dětmi, převaděčů, feťáků a lhostejně přihlížející většiny i se soucitnými a nápomocnými jedinci, kteří vyvažují dojem bezvýchodné mizerie svou drobnou pomocí. Tezovitost filmu spolu s jeho optimismem se snoubí v patetickém vyústění, jež nepotěší diváky kritické k happy endům v příbězích o nerovné válce s chudobou a beznadějí.

Kafarnaum (Capharnaüm, Libanon, Francie, USA, 2018, IMDb)
Režie: Nadine Labaki, scénář: Nadine Labaki, Jihad Hojeily, Michelle Keserwany, kamera: Christopher Aoun, střih: Konstantin Bock, Laure Gardette, hudba: Khaled Mouzanar, hrají: Zain al-Rafía, Yordanos Shiferaw, Boluwatife Treasure Bankole, Kawthar al-Haddád, Fádí Kamál Júsuf ad., 120 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 21. 2. 2019).

Kafarnaum (Capharnaüm, Libanon, Francie, USA, 2018, IMDb)
Režie: Nadine Labaki, scénář: Nadine Labaki, Jihad Hojeily, Michelle Keserwany, kamera: Christopher Aoun, střih: Konstantin Bock, Laure Gardette, hudba: Khaled Mouzanar, hrají: Zain al-Rafía, Yordanos Shiferaw, Boluwatife Treasure Bankole, Kawthar al-Haddád, Fádí Kamál Júsuf ad., 120 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 21. 2. 2019).

Přečteno 988x

Článek vyšel v časopise Cinepur #122, duben 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Společnost podmíněné lásky / Chvění

Od sexuálních predátorů k mediální gramotnosti / V síti

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Válka jako vychytávka / 1917

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Další film Almodóvara a Penélope Cruz bude o paralelních matkách

O včelách a lidech / Země medu

Homemade na Netflixu představí karanténní kraťasy známých filmařů

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie

Potratit v Americe / Never Rarely Sometimes Always

Syndrom vyhoření státu / Colectiv


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Společnost podmíněné lásky / Chvění

K čemu manželství? / Manželská historie

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva

Mládeži, rozchod / Genesis

Detox od českého mainstreamu / Domestik


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (770) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)

Cinepur #122 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #122, duben 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Život je boj? / Do boje (Martin Šrajer, kritika)

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ (Jaromír Blažejovský, kritika)

Editorial 122: Underground (Jindřiška Bláhová, editorial)

…aby nikoho nenapadlo tvé filmy uvádět / Rozhovor s experimentálním autorem Martinem Ježkem (Matěj Nytra, téma)

Úvod k tématu: Underground (Lukáš Skupa, téma)

Golem v Paříži / Synonyma (Ondřej Pavlík, zoom)

+ více...