Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Libanonská režisérka Nadine Labaki se pravidelně obsazuje do rolí žen, jejichž ústy a gesty emotivně vyjadřuje své postoje – za všechny hysterický proslov hlavní hrdinky filmu A co teď? na téma, jak náboženské doktríny podrývají mírové soužití lidí v kulturně rozrůzněném sociálním prostoru. Žánr à la thèse, vedoucí diváka přímočarou cestou ke svému angažovanému sdělení, ožívá i v jejím třetím celovečerním filmu Kafarnaum.

Dvanáctiletý Zain v něm žaluje své rodiče za to, že přivádějí na svět děti, o něž se nestarají. Proces odhalí, že Selim a Souad tvoří morálně pokřivený pár, plodící děti především na kšeft: jedenáctiletou dceru Sahar prodávají místnímu obchodníkovi jako nevěstu, se Zainem kalkulují jakožto s levnou pracovní sílou, a jak se lidské zdroje v domácnosti tenčí, počínají obratem nového potomka. Paralyzující tvrdý pohled Zainovy advokátky (ztvárněné samotnou Labaki) na dva obžalované hájící se svou těžkou zkušeností chudých přistěhovalců divákovi napoví, že sympatie k nim nejsou namístě. Soudní síní rezonuje teze, že rodiče neschopní být svým dětem materiální a emocionální oporou, by si je neměli vůbec pořizovat. To, co Zloději Hirokazu Koreedy naznačovali srovnáním ignorantských biologických rodičů pětileté dívenky s jejími pečujícími únosci, zde zaznívá napřímo.

Přesto Kafarnaum předchozí filmy Nadine Labaki převyšuje dramatickými kvalitami, jež diváky udržují v napětí i nejistotě ohledně hypotéz o vývoji děje. V prvních minutách retrospektivně vyprávěného snímku vidíme Zaina stát před soudem za to, že někoho pobodal, přičemž identitu oběti a motiv útoku se daří téměř po celou dobu znejasňovat. Zmínka o Zainově činu chlapce rovněž představí jako zkušeného pouličního gaunera, než začneme do jeho situace pronikat a objevovat v něm naopak nejryzejší charakter ze všech. Podobné ambivalence se Zainovým rodičům nedostane, protože jejich bídáctví potřebuje autorka pro svou tezi o vzorném a špatném rodičovství nezkalené. Zainovým cílem je studovat a stát se respektovaným členem společnosti. Ovšem dosažení těchto ideálů nebrání jen přízemní dospělí, kteří brzy ztrácejí v očích dítěte svou vratkou autoritu založenou jen na materiálním vlastnictví.

Vážná témata pojímá Labaki poprvé skutečně seriózně a na rozdíl od svých předešlých filmů až kusturicovských parametrů obrací poměr komedie a dramatu směrem k psychologickému realismu jen s momenty humoru. Původní název filmu ve francouzštině znamená „změť“ a Labaki do něho skutečně zahrnula myriádu propojených fenoménů, do jejichž víru se Zain narodil: ilegální migraci, život načerno mimo sociální systém, prekarizaci práce, chudobu, obchod s lidmi i doklady. Tyto motivy, definující každodenní život bejrútských chudinských čtvrtí, ožívají v mentalitě lidí, jež Zain potkává na útěku z domova a které přesvědčivě ztvárnili neherci s vlastní zkušeností se shodnými problémy.

Divoký tep rušné čtvrti a neutěšeného bydlení v rozpadajících se chatrčích a přelidněných bytech, kde se po sobě na podlaze válí spící nájemníci, zprostředkovává naturalistická kamera. Pro její dynamiku na sítnici ulpívají ze špínou a haraburdím přetékající mizanscény jen záblesky. Péče věnovaná vyobrazení vše obklopujícího marasmu je však nesporná. Ulicemi se volně potulují psi bez majitele, kočky vyjídají odpadky a nemluvňata odložená na smetišti drží lahvičku mléka, jež je dělí od smrti hladem. Kdo má štěstí a podaří se mu našetřit na nové „papíry“, musí se nějak smířit s tím, že jejich předchozí držitel se „rozprskl ve vzduchu a nikdo ho nehledal“.

Na jednu stranu bejrútské slumy odrážejí peklo světa gastarbeitrů dnešní doby, kde lidský život nemá žádnou cenu, neboť není náležitě registrován na úřadě. Na stranu druhou se Zain setkává kromě obchodníků s dětmi, převaděčů, feťáků a lhostejně přihlížející většiny i se soucitnými a nápomocnými jedinci, kteří vyvažují dojem bezvýchodné mizerie svou drobnou pomocí. Tezovitost filmu spolu s jeho optimismem se snoubí v patetickém vyústění, jež nepotěší diváky kritické k happy endům v příbězích o nerovné válce s chudobou a beznadějí.