Oscarový oblbovák / Zelená kniha

Nejzrádnější na oscarovém filmu Zelená kniha je, jak bezelstně a symetricky je rozvržený. Je to na dnešní poměry až neobvyklá ukázka vyprávění, které hladce spěje kupředu na základě jasných, předem nastavených atributů a bez jakýchkoli výraznějších komplikací a zvratů. V jádru je to starosvětská buddy road movie, ve které se dva zpočátku protichůdní hrdinové postupně sbližují, jak spolu navzájem, tak s prostředím, jímž projíždějí. Označení „feel good“ film se na něj hodí nejen kvůli jeho optimistickému vyznění, ale také proto, že od začátku do konce hraje s otevřenými kartami, nenutí diváky přehodnocovat jejich počáteční postoje a vstřebávat jakákoli překvapení. 

Podobně jako jeho hrdina, italoamerický řidič Frank Vallelonga, snímek Petera Farrellyho diváka spolehlivě a včas doveze do očekávaného cíle, cestou ho bude bavit zemitými historkami, nakrmí ho nezdravým, ale chutným jídlem a jakékoli nebezpečí od něj odežene svými tvrdými pěstmi. Po jeho zhlédnutí zbývá tak trochu pocit, že rasismus skončil na Vánoce roku 1962 při štědrovečerní večeři u Vallelongových, kde poprvé v historii zasedl i stolovník jiné než bílé barvy pleti. 

V současnosti, kdy řada filmů a seriálů reflektuje status Afroameričanů ve světle, které pro bílou většinu...