Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

kritika / Jaromír Blažejovský / 11. 4. 2019

Při brněnské premiéře filmu „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ zmínil Radu Jude pomník v Timişoaře, jenž byl vztyčen počátkem šedesátých let k poctě Sovětské armády, ale od let devadesátých se na něm skví nápis: „Sláva rumunskému vojákovi, dědici tradic dávné historie, jenž statečně bojoval proti bolševismu a fašismu za svobodu a nezávislost vlasti.“ Paradox tkví ve faktu, že proti bolševismu bojoval rumunský voják po boku fašismu a proti fašismu pak po boku bolševismu. Zatímco boj proti fašismu vnímáme za každých okolností jako ctnost, s bojem proti bolševismu to tak být nemůže, když proti němu bojoval i fašismus. V Rumunsku boj proti bolševismu splynul s genocidou; odhaduje se, že režim Iona Antoneska způsobil smrt 380 000 Židů.

Sledujeme-li vítězné dílo 53. MFF v Karlových Varech poprvé, jsme strženi optimismem hrdinky Mariany: čím více budeme vědět, tím více získáme jistoty i mravní převahy v hodnocení historie. Nestíháme však obejmout veškerou kulturní encyklopedii, ze které se tu zcela samozřejmě cituje. Při druhém zhlédnutí, pokud si mezitím najdeme jména a fakta, si onu encyklopedii vychutnáme. Při třetím setkání začínají pochybnosti: rebelující režisérka Mariana ztělesňuje nejen intelektuální přístup, ale i jeho limity. Co na první pohled vypadá jako střet civilizace a barbarství, odhaluje se jako barbarství v civilizaci. Boj uvnitř encyklopedie.

Rumunská společnost, vzešlá z národního obrození, zakládá svoji hrdost a integritu na autoritě literátů, vědců a vojáků. Ti však vyslovili i leccos ohavného. Ve filmu je citován objevitel inzulinu Nicolae Paulescu, jenž přirovnával Židy ke štěnicím. Rozšafný sedmihradský prozaik Ioan Slavici vyzýval zahnat Židy do Dunaje. Antisemitských výroků se dopustil národní básník Mihai Eminescu. Gladiátor žánrových trháků Sergiu Nicolaescu natočil Zrcadlo (Oglinda, 1993), kde glorifikoval diktátora Antoneska. Jude přitom nesděluje dosti zřetelně, že politici téhož jména byli dva: maršál Ion Antonescu a jeho ministr Mihai Antonescu, autor výroku, z něhož pochází název filmu.

Kulturní encyklopedie tedy není zárukou liberálních hodnot; může se stejně dobře stát oporou diktatury. Má se národ svých vojáků, básníků a vědců vzdát? Nebo jim má rasistické úlety odpustit? Zde ale nemluvíme o nepatrné skvrně na plášti humanistických velikánů. Zde se jedná o (ultra)pravicový světový názor, jenž ve své době veřejnému diskurzu dominoval. Jak ve filmu zazní, pachatelé masakrů nevypadají jinak než běžní lidé.

Mariana svoji metodu našla: válku (kulturní i skutečnou) převádí do scénické performance. Jenže právě tento pokus nakonec selže: publikum fandí pochodujícím oddílům rumunské a nacistické armády, spílá sovětským vojákům a pronásleduje prchajícího Žida.

Metodu našel i Radu Jude: poselství filmu sděluje přímo, takže důležité myšlenky říká ve střetech se svými protihráči sama Mariana. Veronica Lazăr a Andrei Gorzo uvedli ve stati „Un modernism politic updatat: Radu Jude și ,Îmi este indiferent dacă în istorie vom intra ca barbari‘“ (Vatra, č. 6–7, 2. července 2018) film do souvislosti s politickým modernismem přelomu šedesátých a sedmdesátých let, jak ho reprezentovali Jean-Luc Godard, Miklós Jancsó nebo Fernando Solanas & Octavio Getino. Vtipně zmiňují Godardovu hlášku, že vše, co k filmu potřebujeme, jsou zbraň a dívka: Mariana začíná svou práci ve vojenském muzeu, mezi puškami a obrněnými transportéry. Muzeální expozicí začíná i Hirošima, má láska Alaina Resnaise, k níž se vztahuje výrok adresovaný Marianě: „Nic jsi v Oděse neviděla.“

Jména vedlejších postav (Dacian, Traian, Decebal) odkazují k rumunské mytologii, ale i k tzv. národní filmové epopeji. Jude dle vlastních slov vychází z jistoty, kterou ověřil právě Godard: cokoli zařazené do filmu stává se filmem. Mariana přečte před kamerou povídku Isaaka Babela – a je to stále film. Lze ukazovat statické fotografie, a bude to film.

Strhující disputace je kódovaná pro různá hlediště. Nejvíce si ji užije divák vědecký, jenž k tématu podnikne vlastní rešerše, svoji rozkoš tu najde cinefil. Ale co široké publikum? Statistika portálu Cinemagia vykazuje 9414 domácích diváků, což je i na rumunské poměry málo. Projekce v českých kinech jsou vzácné, jako by se kinaři titulu báli. Nejvíce mu sluší akademická či guerillová projekce s následnou diskusí a analýzou.

Přečteno 1115x

Článek vyšel v časopise Cinepur #122, duben 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Netflix

Editorial 126 / Netflix

Big (not) in Japan / Anime na Netflixu

Algoritmický výběr druhů / Netflix a dokumentární film

(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu

Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Kim Čong-il uvádí / Učitelka Čchö, režisér Sin a bonviván Kim

Stalker v krizi středního věku / Zóna

Dějiny filmu 1895-2005 / Povážlivá překladatelská směšnost

Na vlastní nebezpečí / Téď budět velký péřej!


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (246) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #122 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #122, duben 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Farhádí na španělské vinici / Všichni to vědí (Jarmila Křenková, kritika)

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ (Jaromír Blažejovský, kritika)

Schizofrenní dramedie / Na střeše (Dan Krátký, kritika)

Jak prosté, drahý počítači / Return of the Obra Dinn (Michal Zlatkovský, videohra)

…aby nikoho nenapadlo tvé filmy uvádět / Rozhovor s experimentálním autorem Martinem Ježkem (Matěj Nytra, téma)

Pád domku z karet / Dům z karet (Šárka Gmiterková, televize)

+ více...