Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

kritika / Dan Krátký / 14. 3. 2019

David Robert Mitchell ve svém debutu The Myth of the American Sleepover obrátil žánr dramedií o dospívajících naruby. O čtyři roky později překvapil poměrně funkčním coming-of-age rozkladem slasherových pravidel v Neutečeš a vzestup nadějného filmaře pomyslně završil loňský festival v Cannes, kde se jeho Záhada Silver Lake objevila v soutěži o Zlatou palmu. Z kritických reflexí byla patrná skepse k přesycení snímku popkulturními odkazy a jejich samoúčelnosti. Těmi se však nesnaží oslnit znalé fanoušky, ale rozehrát zábavně podvratnou hru s divákem, v níž tříští pravidla citování jiných děl.

Sam žije ve čtvrti Silver Lake v Los Angeles. Nemá na nájem a ve volném čase špehuje sousedy dalekohledem. Zmizení sousedky Sarah ho zavede k síti konspirací, do kterých uniká před existenčními problémy. Neonoirové pátrání po femme fatale tak odkrývá množství záhad obepínajících Los Angeles a Sam se v nich začíná, spolu s divákem, tak trochu ztrácet. Jakou roli ve spiknutí hraje král bezdomovců, tajemný pirát, soví žena a mapa z videohry The Legend of Zelda? Je město andělů centrem spiknutí elit, které komunikují skrze kulturní artefakty?

Protagonistu pohltí snaha hromadit a interpretovat množství transtextuálních odkazů a Mitchell pracuje podobně i s divákem. Když si Sam prohlíží sousedy, připomene Okno do dvora, jindy zase Vertigo nebo tvorbu Davida Lynche. S matkou si povídá o filmech z dvacátých let, na zdech má plakáty všemožných klasik, jako vyzvánění motiv z videohry The Last Ninja na Commodore 64 a jeho přítel si zase prozpěvuje Pure Imagination z Pana Wonky a jeho čokoládovny, zatímco potajmu sleduje svlékající se dívku. Je patrné, že nejde o přebírání celých vzorců. Mitchell si naopak vypůjčuje jednotlivosti – promluvy, typy postav, kompozice, kamerové nájezdy –, které pak přesadí do nového kontextu. Příkladem může být hudba, za níž stojí elektronický hudebník Disasterpeace. Ten v mnoha momentech otevřeně parafrázuje skladatele Bernarda Herrmanna, avšak dramatický podkres rekontextualizuje. Kde jde Hitchcockovým hrdinům o život, tomu Mitchellovu například jen odtahují auto, které používal k oslnění dívek.

Zde se do popředí dostává další důležitý rys, Záhada Silver Lake se může směle zařadit k fikci ironizující trable mileniálů. Nejvýraznější paralela se nabízí k seriálu stanice TBS Search Party, v němž jsou přesycení popkulturou a existenciální vyprázdněnost kompenzovány vytvářením umělého narativu vyšetřování, kterým se hrdinové přesvědčují o vlastní výjimečnosti. To je téma, jež prolíná celým filmem.

Samovo pátrání totiž umožňuje zutilizovat široké znalosti popkultury a dává jeho prázdnému životu jasný cíl. Projevuje se to, když zapáleně vypráví o skrytém komunikačním kódu v populárním umění a je odhodlán tuto šifru prolomit. Mitchell diváky svádí na podobnou cestu, avšak stejně jako v ústředním vyšetřování, soudržné vysvětlení se ve změti odkazů hledá složitě. Symptomatické proto je, že sociální síť Reddit se stala posedlá snahou Záhadu Silver Lake dekódovat a stovky „reálných Samů“ si tam vyměňují své interpretace všemožných jednotlivostí – od nápisů na tričkách po graffiti na toaletách. Což je přesně typ přístupu, kterému se Mitchellův třetí snímek ironicky pošklebuje.

Autorská škodolibost je nejvíce patrná ve scéně s letním kinem, kdy postavy Silver Lake sledují nově obsazenou verzi režisérova debutu, zatímco stojí na hrobu Alfreda Hitchcocka. Mitchell svůj původní text fragmentarizuje pro potřeby nového narativu a šlape po odkazu klasiků. Jako by divákům naznačoval, že žádná součást popkultury není svatá, a kromě uctívání je nutné modifikovat a rekontextualizovat.

Zatímco v předchozích dvou filmech šlo o podvrácení souborů tradic, Záhada Silver Lake je o jejich tříštění. Promyšlený kompilát popkulturních útržků se otevřeně vysmívá divácké snaze tyto fikční fragmenty uchopit a systematicky vyložit. Satirizuje mileniály i konspirační hledání vzorců tam, kde prostě nejsou. Na otázku „Jaký význam mají ty desítky transtextuálních odkazů?“ odpovídá Mitchell otázkou jinou: Je vůbec dnes nějaký význam potřeba?

Záhada Silver Lake (Under the Silver Lake, USA, 2018, IMDb)
Režie a scénář: David Robert Mitchell, kamera: Mike Gioulakis, střih: Julio Perez IV, hudba: Rich Vreeland (Disasterpeace), hrají: Andrew Garfield, Riley Keough, Riki Lindhome, Topher Grace, Zosia Mamet ad., 139 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 6. 12. 2018).

Záhada Silver Lake (Under the Silver Lake, USA, 2018, IMDb)
Režie a scénář: David Robert Mitchell, kamera: Mike Gioulakis, střih: Julio Perez IV, hudba: Rich Vreeland (Disasterpeace), hrají: Andrew Garfield, Riley Keough, Riki Lindhome, Topher Grace, Zosia Mamet ad., 139 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 6. 12. 2018).

Přečteno 1622x

Článek vyšel v časopise Cinepur #121, únor 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.8 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Záhada Silver Lake

****  ČTENÁŘI (2.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #130

#130

srpen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Králova řeč po česku / Havel

Ženská tvář války / Vysoká dívka

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

Šíleně smutný Asiat / Ocas tygra

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí

Paměť strojů / Efekt Vašulka

O včelách a lidech / Země medu

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Wong Kar-wai napsal pokračování filmu Chungking express

Hororové nedochůdče / Další jehňátko

Ostrava Kamera Oko uspořádá festivalový dystopický víkend

Velký povyk kolem malé lži / Malá lež

Festival krátkých filmů BRNO16 proběhne Uprostřed ničeho

Co má tohle být za nebe? / To musí být nebe

Hirokazu Koreeda natočí svůj korejský debut o baby boxech


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Šíleně smutný Asiat / Ocas tygra

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Nebýt slyšet není důvod k mlčení / Bídníci

Ztracené město a hvězdy / Ad Astra

Příliš ostré světlo / Budiž světlo


RUBRIKY

anketa (25) / český film (100) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (104) / fenomén (73) / festival (94) / flashback (4) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (1) / kauza (33) / kniha (123) / kritika (970) / mimo kino (162) / nekrolog (1) / novinka (783) / objev (2) / pojem (36) / portrét (16) / profil (110) / reflexe (25) / report (115) / rozhovor (167) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (939) / televize (110) / událost týdne (262) / videohra (68) / web (42) / zoom (163)

Cinepur #121 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #121, únor 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Tanec velkého hladu / Vzplanutí (Antonín Tesař, zoom)

Úvod k tématu: Autor ve 21. století (Lukáš Skupa, téma)

Průrvy mezi třídami a pohlavími / Vdovy (Ondřej Pavlík, kritika)

Osamělost proměny / Dívka (Jarmila Křenková, kritika)

Zaplnit prázdná místa / Chvilky (Martin Šrajer, kritika)

Surrealistická podstatnost Ludvíka Švába jako vedlejší produkt (Pavlína Vogelová, kniha)

+ více...