Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Smrt metanarativu a vítězství patologie / Jack staví dům

Smrt metanarativu a vítězství patologie / Jack staví dům

kritika / Janis Prášil / 21. 12. 2018

Poté co byl dánský režisér Lars von Trier kvůli vtipu o Adolfu Hitlerovi na sedm let vykázán z festivalu v Cannes, se triumfálně vrátil s filmem Jack staví dům. V příběhu o sériovém vrahovi, který se na cestě do pekel zpovídá ze svých zločinů, se vraždí děti, odřezávají ženská ňadra nebo ustříhávají zvířecí končetiny. Po hyzdění genitálií v Antikristovi nebo nehraném sexu v Nymfomance testují hranice diváků syrově naturalistické scény sadismu, které spolutvůrce Dogmatu 95 „zcizuje“ mrazivě tarantinovskou nadsázkou. Jeho smysl pro černý humor ale sdílela pouze část publika, zatímco ta druhá masově opouštěla kinosál. Znechucení bylo zřejmě i ve vlně negativních ohlasů v médiích. Peter Bradshaw v deníku The Guardian například uvedl, že snímek splaskne jako papírový sáček. Vyvolá sice silné emoce, ale v divákově mysli nic neutkví, snad kromě týrání káčete. Organizace na ochranu zvířat PETA případ prošetřila a naštěstí došla k závěru, že jde o trikovou sekvenci. Ředitel canneského festivalu Thierry Frémaux však přesto Trierovu novinku kvůli kontroverznímu obsahu raději vyčlenil z klání o vítězství a opatrně, nebo možná stále ještě za trest, ji zařadil do nesoutěžní sekce.

Explicitní zobrazení krutosti a utrpení, které vyvolalo takové pohoršení, je přitom součástí vizuální kultury již po staletí, ať už se jedná o vysoké umění nebo lidovou, potažmo populární kulturu. Snímek Jack staví dům uvízl v mediální bublině, která reflektuje především divácké reakce a často opomíjí strukturní kvality díla s bohatou obrazovou texturou a množstvím kulturních odkazů. Trierova postmoderní pastiš cituje podoby zla napříč stoletími, ať ve spojitosti s náboženstvím a mystikou, jako jsou odkazy na triptych Zahrada pozemských rozkoší od nizozemského renesančního malíře Hieronyma Bosche, nebo malby anglického preromantického básníka Williama Blakea. Nebo ve spojitosti s racionalitou a technologickým pokrokem, který umožnil přesnější fotografickou a filmovou dokumentaci masových vražd, diktátorských režimů a genocid.

Kromě utrpení samotného však Trier poukazuje ještě na něco dalšího, na selhání tzv. velkých příběhů, nefunkčnost myšlenkových systémů ať už náboženských nebo politických. Hroutí se i Jackův metanarativ o vznešenosti a umělecké podstatě násilí. Přes okázalou prezentaci vlastní krutosti má protichůdná postava neustálou potřebu své sadistické jednání racionalizovat a vysvětlovat. Trier Jackovu teatrálnost podkopává i tím, že obdařuje vraha obsedantně kompulzivní poruchou, z níž vyplývá řada absurdních situací, nebo tím, když se sadista zpovídá cynickému průvodci dantovským peklem Vergiliovi. Temná parodie na psychologické thrillery o sériových vrazích vypráví nikoli o geniálním umělci, ale o vítězství sociální patologie a selhání společnosti jak na úrovni duchovní, tak systémové.

Zástupci zákona a spravedlnosti jsou Jackovi jen pro smích, protože mu nedokážou zabránit v dalším vraždění. Jako by současná realita byla pouze zablácenou stokou a naděje jen iluzí. Ale ukazuje se, že rovnováha dobra a zla možná v Trierově univerzu přece jen existuje. Vedle „nízkého“ lidského zla se totiž objevuje i zlo indiferentní, nelidské. Ve fantaskním epilogu, již zcela odpoutaném od syrového naturalismu, se díváme tváří v tvář mytologickému peklu. Sopečným chřtánem, který pohlcuje hříšníky, nahlížíme do nitra planety, která trestá lidskou krutost a ego. Nebo je to jen iluze a dobro a zlo je zaměnitelné, stejně jako světlo a stín na filmovém negativu?

Jack staví dům (The House that Jack Built, Dánsko, Francie, Německo, Švédsko, 2018, IMDb)
Režie a scénář: Lars von Trier, kamera: Manuel Alberto Claro, střih: Jacob Secher Schulsinger, Molly Marlene Stensgaard, hudba: Victor Reyes, hrají: Matt Dillon, Bruno Ganz, Uma Thurman, Sofie Gråbøl ad., 155 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 4. 10. 2018).

Jack staví dům (The House that Jack Built, Dánsko, Francie, Německo, Švédsko, 2018, IMDb)
Režie a scénář: Lars von Trier, kamera: Manuel Alberto Claro, střih: Jacob Secher Schulsinger, Molly Marlene Stensgaard, hudba: Victor Reyes, hrají: Matt Dillon, Bruno Ganz, Uma Thurman, Sofie Gråbøl ad., 155 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 4. 10. 2018).

Přečteno 3317x

Článek vyšel v časopise Cinepur #120, prosinec 2018.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Jack staví dům

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #146

#146

duben 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal


DALŠÍ Z RUBRIKY

Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu

Kalvárie / Když láska bolí

Inscryption / Labyrint herního světa a ráj karet

Jak se vaří zápletka / Makanai: Jak se vaří pro maiko

Pinocchio Guillerma del Tora / Fekální pochod proti fašismu

Dobývání marnosti / Kreativní destrukce Wernera Herzoga

Tár / Kyborgův životopis

Modrý kaftan / Hedvábný plášť bez ornamentů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Ji.hlava etická

Pitomý porno po česku / Chyby

Gramatika nekonečna / O nekonečnu

Střípky života / Střípky ženy

Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #120 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #120, prosinec 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak (Ondřej Pavlík, kritika)

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do současnosti (Iva Baslarová, téma)

Tak na vás, paní Robinsonová! / Absolvent (Jiří Špičák, soundtrack)

V síti / Beze stop (Martin Šrajer, kritika)

Ingmar Bergman / Homo creator (Stanislava Přádná, portrét)

Festival paměti / Ji.hlava (Janis Prášil, report)

+ více...