Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak

kritika / Ondřej Pavlík / 19. 1. 2019

Formální vyhraněnost Saulova syna byla natolika úzce napojená na tematiku holokaustu a koncentračních táborů, že ji takřka nebylo myslitelné chápat odděleně. Dráždivý ponor do stěží vnímatelné a ještě hůře popsatelné zkušenosti jednoho z členů Sonderkommanda, speciální jednotky vězňů vykonávajících práci v plynových komorách, se zakládal na vědomé opozici k dřívějším holokaustovým dramatům typu Schindlerova seznamu. V nich navzdory děsivým, mezním okolnostem masového vyhlazování zbýval prostor i na takové emoce, jako jsou katarze či dojetí. Debut Lászla Nemese naopak všechny tyto emoce vytlačoval stranou, podobně jako jakékoli přímé vyobrazení osvětimských hrůz, které vpadávaly do divácké představivosti jen skrze děsuplné mimoobrazové zvuky a zamženým koutkem oka spatřitelné záblesky.

Nemesův nový film Soumrak operuje s podobnými stylistickými zákonitostmi. Ve velkých detailech se tentokrát kamera drží v těsné blízkosti mladé osiřelé Irisz, která v turbulentním období před první světovou válkou přijíždí do Budapešti pátrat po své rodině. Vytěsněný obraz koncentrákového předpeklí střídá pulzující velkoměsto, v němž se mimo zorné pole odehrávají rozkladné procesy rakousko-uherského mocnářství. Byl by však omyl se domnívat, že režisér pouze z jednoho snímku do druhého neinvenčně překlápí tytéž postupy. Oproštěn od tíhy šoa ze sebe Soumrak setřásá i politickou dimenzi svého stylu. Radikálně omezené hledisko již tolik neslouží k zachycení nezobrazitelného historického otřesu, ale stává se mnohem více prostředkem k experimentu s filmovým vyprávěním.

Zápletky obou Nemesových filmů pohání pátrácí dějová linie. Saul se umanutě pokouší zajistit důstojný pohřeb židovského chlapce, zatímco Irisz se žene za unikavým přízrakem svého bratra, jenž si coby vůdce loupežnického gangu vysloužil pověst obávaného mordýře. Pokud ale Saulova výzvědná mise v první řadě podtrhávala jeho naprosté existenční ohrožení i absurdní hodnotovou vykolejenost světa, ve kterém se ocitl, v Soumraku mají hrdinčiny investigativní pochůzky výrazněji detektivní povahu. Nejsme tedy excesivním stylem jen ponoukáni k tomu, abychom přes kaskádu ruchů a letmo postřehnutelných záhybů reality nasávali živoucí atmosféru města, ale abychom současně napínali smysly ve snaze polapit z šeptaných rozhovorů a novinových útržků byť jen náznak cenné informace. Soumrak tak rozpoutává horečnatý, někdy až smyslově vyčerpávající narativ „na okraji“, kde se skoro vše podstatné topí v rozbouřeném moři vnějších podnětů, rozprostírajícím se za krempou zdobného klobouku, jejž Irisz v téměž každé scéně nosí.

Strategie, které ve více „zážitkovém“ Saulově synovi vyvolávaly lehce sporný dojem ústrojně choreografované horské dráhy, se tak v bezmála dvouapůlhodinovém Soumraku stávají součástí propracovanější vypravěčské taktiky. Kdykoli se Irisz na vlastní pěst vykrádá ven hledat svého bratra, aby pak byla znovu a znovu smýkána a zatahována zpět na své místo, jako bychom opět zaznamenávali přítomnost neviditelných špagátků, za něž tu vypravěč tahá. V souvislostech současného autorského filmu se nicméně jedná o unikátní práci s aktivně-pasivním protagonistou, která ovlivňuje nejen výsledný pocit z vyprávěného, ale zároveň i výstavbu jednotlivých scén. Kdykoli se z okolní tmy vynoří další cizí ruka, aby nás spolu s hrdinkou surově přitáhla blíž k sobě, efekt bezmoci je obzvlášť působivý – i díky tomu, že film mezitím zvládá vybudovat uvěřitelnou představu vroucího světa, nebezpečně kolotajícího všude okolo.

Slabinou Saulova syna bylo také to, že navzdory snaze o maximálně věrohodné zpracování vězeňské perspektivy některé pasáže vyznívaly karikaturně až démonicky. Soumrak se s tím znovu vypořádává lépe, když téměř brakové fantastice vychází mnohem otevřeněji naproti. Jak si všimla i Kristin Thompson, barvitý příběh Nemesova druhého filmu, v němž nechybí groteskně zjizvené tváře nebo infernální výjevy chaosu, i vzhledem k dobové ukotvenosti připomíná rané dobrodružné seriály Louise Feuilladea Vampýři či Fantomas. Odtud vyvěrá zřejmě největší, a přitom nejprovokativnější paradox Soumraku – je dílem plným nízkých motivů a vděčných atrakcí, o nichž však vypráví vysoce sofistikovaným způsobem.

Soumrak (Napszállta, Maďarsko, 2018, IMDb)
Režie: László Nemes, scénář: László Nemes, Clara Royer, kamera: Mátyás Erdély, střih: Matthieu Taponier, hudba: László Melis, hrají: Juli Jakab, Vlad Ivanov, Susanne Wuest, Björn Freiberg, Urs Rechn ad., 144 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 15. 11. 2018).

Soumrak (Napszállta, Maďarsko, 2018, IMDb)
Režie: László Nemes, scénář: László Nemes, Clara Royer, kamera: Mátyás Erdély, střih: Matthieu Taponier, hudba: László Melis, hrají: Juli Jakab, Vlad Ivanov, Susanne Wuest, Björn Freiberg, Urs Rechn ad., 144 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 15. 11. 2018).

Přečteno 2037x

Článek vyšel v časopise Cinepur #120, prosinec 2018.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
0 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Soumrak

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #145

#145

únor 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal


DALŠÍ Z RUBRIKY

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145

Australská kriminální historie Justina Kurzela

Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr

Temným lesem do hlubin / Noirové vraždy v současných severských seriálech

Místo zločinu Česko / Televizní podoby true crime

True Crime / Úvod

True crime / Fascinace zločinem jako součást zábavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě

Blízká setkání tří živočišných druhů / Gunda

Návštěva muzea lásky / Undine

KVIFF: Zpráva o novém filmu Václava Kadrnky


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #120 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #120, prosinec 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Festival paměti / Ji.hlava (Janis Prášil, report)

Ego rozpuštěné v gravitačních polích / Heaven Will Be Mine (Ondřej Trhoň, videohra)

Silikony a dech starého muže / Oni a Silvio (Ivo Michalík, kritika)

Detox od českého mainstreamu / Domestik (Tomáš Gruntorád, kritika)

Smrt metanarativu a vítězství patologie / Jack staví dům (Janis Prášil, kritika)

V síti / Beze stop (Martin Šrajer, kritika)

+ více...