Za krempou zdobného klobouku / Soumrak

Formální vyhraněnost Saulova syna byla natolika úzce napojená na tematiku holokaustu a koncentračních táborů, že ji takřka nebylo myslitelné chápat odděleně. Dráždivý ponor do stěží vnímatelné a ještě hůře popsatelné zkušenosti jednoho z členů Sonderkommanda, speciální jednotky vězňů vykonávajících práci v plynových komorách, se zakládal na vědomé opozici k dřívějším holokaustovým dramatům typu Schindlerova seznamu. V nich navzdory děsivým, mezním okolnostem masového vyhlazování zbýval prostor i na takové emoce, jako jsou katarze či dojetí. Debut Lászla Nemese naopak všechny tyto emoce vytlačoval stranou, podobně jako jakékoli přímé vyobrazení osvětimských hrůz, které vpadávaly do divácké představivosti jen skrze děsuplné mimoobrazové zvuky a zamženým koutkem oka spatřitelné záblesky.

Nemesův nový film Soumrak operuje s podobnými stylistickými zákonitostmi. Ve velkých detailech se tentokrát kamera drží v těsné blízkosti mladé osiřelé Irisz, která v turbulentním období před první světovou válkou přijíždí do Budapešti pátrat po své rodině. Vytěsněný obraz koncentrákového předpeklí střídá pulzující velkoměsto, v němž se mimo zorné pole odehrávají rozkladné procesy rakousko-uherského mocnářství. Byl by však...