Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

kritika / Dan Krátký / 15. 11. 2018

Sérii Mission: Impossible trvale definuje pestrost, která dovoluje režisérům s rozličnými autorskými přístupy vytěžit ústřední špionážní rámec. Postupně šlo o důmyslné podvrácení původního seriálu (Brian De Palma), exkurzi k hongkongskému akčnímu filmu (Woo), hru s osnovou vyprávění (Abrams), epizodickou týmovou akci (Bird) a uvědomělé uchopení žánrových pravidel (McQuarrie). Paralelně s ní procházela kariéra Toma Cruise otřesy – od období největší slávy k úpadku až k nynější snaze o návrat. K němu výrazně přispěl Christopher McQuarrie, který s ním úzce spolupracoval již od adaptace Leea Childa Jack Reacher: Poslední výstřel přes blockbuster Na hraně zítřka až po pátý díl M:I s podtitulem Národ grázlů. Autor oscarového scénáře k Obvyklým podezřelým se stal pravou rukou hollywoodské superstar a do jisté míry (spolu)strůjcem jejího návratu. Proto je pochopitelné, že jejich spolupráce pokračovala i do další Mission: Impossible, tentokrát nazvané Fallout.

Někdo může v režijním návratu vidět omezení autorské rozmanitosti série, avšak McQuarrie je natolik schopným tvůrcem, že drobné opisování z vlastního Národa grázlů nevadí. Vyrovná jej tím, že Fallout je ve vztahu k hlavní postavě (a potažmo jejímu hereckému představiteli) až nečekaně osobním filmem. Ethan Hunt stále stojí na pomezí týmového hráče a nadlidského sólisty, ale ke svým definujícím znakům přidává empatii a lásku, protože se musí vyrovnávat s citlivou minulostí i morálním rozměrem infiltrace nepřítele. Vyprávění prohlubuje psychologizaci své nezničitelné ikony a tento (melo)dramatický rozměr ho zábavně ozvláštňuje, nicméně nenarušuje identitu geniálního agenta, který je vždy o krok napřed.

Náskok má i před divákem, a právě v rovině omezené distribuce informací si Fallout explicitně pohrává se zajímavou myšlenkou. Co když je omezený rozsah vědění způsoben tím, že Hunt prostě neví, jak dál? Sice ujišťuje okolí o své schopnosti problém vyřešit, ale několikrát otevřeně přiznává, že prostě neví jak. Vyprávění vede diváka ke zpochybnění Huntových schopností a motivů. Tuto kritickou perspektivu však zahodí ve chvíli, kdy odhalí dokonalou promyšlenost každého dílčího rozhodnutí. Jako by Fallout vytvářel spojitost mezi Huntem a Cruisem. Jakkoli iracionální rozhodnutí – například pro film skutečně vyskočit z letadla – je výsledkem sofistikované strategie, která bude odměněna diváckým (či týmovým) úžasem. Tom Cruise je Ethan Hunt a šestý díl tento vztah uvědoměle potvrzuje.

Špionskou horskou dráhu však trápí drobné narativní problémy. Jedna dlouhá akce by neunesla stopáž celovečerního filmu, proto je nutné obratně provázat dílčí úkoly, které občas musí skončit neúspěchem, aby mohlo být finále dostatečně napínavé. S tímto problémem se McQuarrie popral daleko obratněji než například Brad Bird v razantně epizodickém Ghost Protocol, ale přes veškerou autorskou zručnost působí Fallout lehce přesyceně. I přes promyšlenou distribuci informací (a jejich pravidelné zatajování či odhalování nových okolností) je oněch syžetových zákrut a zvratů možná trochu víc, než by bylo třeba. McQuarrie s epizodickou strukturou uvědoměle pracuje a přináší dostatek fantastických atrakcí i osobních konfliktů, ale do určité míry ukazuje limity toho, co může jeden tvůrce sérii přinést, než sklouzne k recyklaci sebe sama.

V obecnější rovině film funguje chirurgicky přesně. Důmyslně přenáší diváckou pozornost mezi několika lokacemi a obratně využívá dialogových háčků i jiných klasických postupů. Cruisova snaha být sám sobě kaskadérem dodává akčním scénám sílu a McQuarrieho snímání bezmála dokonalou intenzitu. V samotném závěru ukáže učebnicově precizní příklad rytmizace akční scény spojováním několika ohnisek akce a zapojením osobních motivů.

Fallout sice načrtává drobné tematické paralely k současnosti – nejvýrazněji asi v konfrontaci pragmatické instituce s empaticky uvažujícím jedincem, silných ženských hrdinkách či už tradičního tématu vnitřního nepřítele –, ale daleko lépe ukazuje, jak funkční a promyšlený může žánrový film být. Jde o snímek tak precizní, až je těžké nemít jej rád. Ale i přesto odhaluje, že Christopher McQuarrie už M:I dal vše, co mohl. A teď je na Tomu Cruisovi, zda v příštích letech přijme nový úkol a posune sérii kupředu, nebo zůstane v komfortní zóně tandemové spolupráce.

Přečteno 1813x

Článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #140

#140

duben 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Šmíra a hra doopravdy / Benedetta

Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství

Vyrůstání z osmdesátek / Boží ruka

Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost

West Side Story v troskách / West Side Story


DALŠÍ Z RUBRIKY

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Úvod do Wese Andersona

Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

It’s-a Me, Paolo! / Klan Gucci

Je to jenom prank, bro / Shoky & Morthy: Poslední velká akce

Znásilnění, pomsta a žvýkačka / Nadějná mladá žena

Thelma a Louise jako divácky náročná pinku eiga / Nadosmrti

Nebe, které není bez mráčku / Půlnoční nebe


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (239) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1080) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)

Cinepur #119 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Vytváření pocitu nepohodlnosti / S Olmem Omerzuem o jeho studiu a režijním pojetí (Michal Hogenauer, rozhovor)

Filozofie prázdnoty / Climax (Janis Prášil, kritika)

Čtyři podoby experimentu / 71. MFF Locarno (Jakub Felcman, report)

(Ne)lehká cesta k debutu / Kariérní start absolventů katedry režie FAMU (Lukáš Skupa, Jitka Lanšperková, téma)

FAMU v běhu času / Portrét školy v paměti absolventů (Lukáš Skupa, téma)

Naše časy se mění / 75. MFF Benátky (Anna Kopecká, report)

+ více...