Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout
kritika / Dan Krátký / 15. 11. 2018
Někdo může v režijním návratu vidět omezení autorské rozmanitosti série, avšak McQuarrie je natolik schopným tvůrcem, že drobné opisování z vlastního Národa grázlů nevadí. Vyrovná jej tím, že Fallout je ve vztahu k hlavní postavě (a potažmo jejímu hereckému představiteli) až nečekaně osobním filmem. Ethan Hunt stále stojí na pomezí týmového hráče a nadlidského sólisty, ale ke svým definujícím znakům přidává empatii a lásku, protože se musí vyrovnávat s citlivou minulostí i morálním rozměrem infiltrace nepřítele. Vyprávění prohlubuje psychologizaci své nezničitelné ikony a tento (melo)dramatický rozměr ho zábavně ozvláštňuje, nicméně nenarušuje identitu geniálního agenta, který je vždy o krok napřed.
Náskok má i před divákem, a právě v rovině omezené distribuce informací si Fallout explicitně pohrává se zajímavou myšlenkou. Co když je omezený rozsah vědění způsoben tím, že Hunt prostě neví, jak dál? Sice ujišťuje okolí o své schopnosti problém vyřešit, ale několikrát otevřeně přiznává, že prostě neví jak. Vyprávění vede diváka ke zpochybnění Huntových schopností a motivů. Tuto kritickou perspektivu však zahodí ve chvíli, kdy odhalí dokonalou promyšlenost každého dílčího rozhodnutí. Jako by Fallout vytvářel spojitost mezi Huntem a Cruisem. Jakkoli iracionální rozhodnutí – například pro film skutečně vyskočit z letadla – je výsledkem sofistikované strategie, která bude odměněna diváckým (či týmovým) úžasem. Tom Cruise je Ethan Hunt a šestý díl tento vztah uvědoměle potvrzuje.
Špionskou horskou dráhu však trápí drobné narativní problémy. Jedna dlouhá akce by neunesla stopáž celovečerního filmu, proto je nutné obratně provázat dílčí úkoly, které občas musí skončit neúspěchem, aby mohlo být finále dostatečně napínavé. S tímto problémem se McQuarrie popral daleko obratněji než například Brad Bird v razantně epizodickém Ghost Protocol, ale přes veškerou autorskou zručnost působí Fallout lehce přesyceně. I přes promyšlenou distribuci informací (a jejich pravidelné zatajování či odhalování nových okolností) je oněch syžetových zákrut a zvratů možná trochu víc, než by bylo třeba. McQuarrie s epizodickou strukturou uvědoměle pracuje a přináší dostatek fantastických atrakcí i osobních konfliktů, ale do určité míry ukazuje limity toho, co může jeden tvůrce sérii přinést, než sklouzne k recyklaci sebe sama.
V obecnější rovině film funguje chirurgicky přesně. Důmyslně přenáší diváckou pozornost mezi několika lokacemi a obratně využívá dialogových háčků i jiných klasických postupů. Cruisova snaha být sám sobě kaskadérem dodává akčním scénám sílu a McQuarrieho snímání bezmála dokonalou intenzitu. V samotném závěru ukáže učebnicově precizní příklad rytmizace akční scény spojováním několika ohnisek akce a zapojením osobních motivů.
Fallout sice načrtává drobné tematické paralely k současnosti – nejvýrazněji asi v konfrontaci pragmatické instituce s empaticky uvažujícím jedincem, silných ženských hrdinkách či už tradičního tématu vnitřního nepřítele –, ale daleko lépe ukazuje, jak funkční a promyšlený může žánrový film být. Jde o snímek tak precizní, až je těžké nemít jej rád. Ale i přesto odhaluje, že Christopher McQuarrie už M:I dal vše, co mohl. A teď je na Tomu Cruisovi, zda v příštích letech přijme nový úkol a posune sérii kupředu, nebo zůstane v komfortní zóně tandemové spolupráce.
Přečteno 2028x
Článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2.3 /3
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145
Australská kriminální historie Justina Kurzela
Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr
Temným lesem do hlubin / Noirové vraždy v současných severských seriálech
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
It’s-a Me, Paolo! / Klan Gucci
Je to jenom prank, bro / Shoky & Morthy: Poslední velká akce
Znásilnění, pomsta a žvýkačka / Nadějná mladá žena
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout (Dan Krátký, kritika)
Vytváření pocitu nepohodlnosti / S Olmem Omerzuem o jeho studiu a režijním pojetí (Michal Hogenauer, rozhovor)
(Ne)lehká cesta k debutu / Kariérní start absolventů katedry režie FAMU (Lukáš Skupa, Jitka Lanšperková, téma)
Štvanice mezi bádáním a autorským filmem / Michaela Režová (Vítězslav Chovanec, profil)
With Or Without You / Takoví normální Američané (Šárka Gmiterková, televize)
Stárnutí zabijáka bohů / God of War (Michal Böhm, videohra)