Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Příliš sladká země / Sweet Country

Příliš sladká země / Sweet Country

kritika / Jarmila Křenková / 29. 11. 2018

Sweet Country zachycuje Austrálii dvacátých let minulého století jako obdobu amerického Divokého západu. Odehrává se v krajině, kde se civilizační výdobytky střetávají s divočinou. Civilizace je zde ovšem relativní pojem, protože na pozemcích bílých osadníků, kteří si mohou dovolit vše, otročí v nuzných podmínkách původní obyvatelé. Jedním z nich je Sam Kelly a jeho žena Lizzie. Když Sam v sebeobraně zastřelí bílého válečného veterána Harryho, dvojice se vydává na útěk. Ví totiž, že kdyby zůstali, nečekal by je spravedlivý soud, ale lynč.

Kameraman a dokumentarista Warwick Thornton se vztahy původních a nových obyvatel Austrálie zabývá systematicky a jako režisér zaznamenává úspěchy na áčkových festivalech. Jeho celovečerní debut, sociální drama Samson a Dalila, byl uveden v canneské sekci Un certain regard, western Sweet Country zase získal zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách. Thorntonovy kompozice obrazů a snímání postav odkazují na tradiční westerny, prací s charaktery či způsobem vyprávění se ale naopak žánrovým klišé vzdalují a snaží se přiblížit moderním westernovým variacím, jako je Proposition, Opravdová kuráž nebo hraniční trilogie spisovatele Cormaca McCarthyho odehrávající se v americko-mexickém pohraničí.

Thornton ovšem není syrový jako John Hillcoat, emocionálně naléhavý jako bratři Coenové ani vypjatě metafyzický jako McCarthy. Z jeho filmu vystupuje především úsilí zevrubně analyzovat traumata koloniální minulosti. To je jistě legitimní, protože Austrálci byli ještě v první polovině 20. století vražděni coby škodná a až do roku 1967 jim nebyla přiznána občanská práva. Přes nápadité vyprávěcí postupy je však Thorntonův western místy až moc návodný a objektivně závažnému sdělení se nedaří dodat odpovídající hloubku. Například prací s flashbacky a flashforwardy dochází k působivému stírání časoprostorových souvztažností. Přesto zde prolnutí časových rovin spolu s důrazem na fotogeničnost australské přírody jen stěží evokuje mystický přesah do surreálného prostoru nadpozemského očistce, v němž by se odehrál fatální střet člověka a přírodních sil, jak se to povedlo například ve filmu Kosti a skalp Thorntonovu vrstevníkovi S. Craigu Zahlerovi.

Pro vystudovaného kameramana zůstává zásadní vizualita. Zaměřuje se na proměny barevného spektra v závislosti na světelných podmínkách a střídání dne a noci. Téměř hmatatelně pociťujeme horkou prašnost prostředí a kakofonie psího štěkotu rozléhající se na izolovaných farmách kontrastuje s tichými statickými záběry rozlehlé krajiny za soumraku či svítání. V pomalém doznívání obrazů se stromoví rytmicky pohupuje ve větru a sluneční jas se intenzivně propaluje skalisky i solnou plání. Příroda zde vystupuje jako další z postav a stává se mlčenlivým svědkem událostí. Za předpokladu, že ji dostatečně znají, může být pro hrdiny, kteří v ní bloudí, spojencem, nikdy ale nebude jejich přítelem.

Mapování na první pohled nehybných přírodních scenerií tvoří paralelu k soustředěnému průzkumu stoických lidských tváří. Thornton umí pracovat s neherci a výraznou fyziognomií Austrálců. Prostřednictvím detailů obličejů, zámlk a strohých replik se mu daří jediným pohledem vyjádřit i složité děje a emoční stavy. Úderné dialogy svou kadencí připomínají pouťové vyvolávání i výstřel z pušky a jsou snadno zaměnitelné s hlasem komentátora doprovázejícího němé filmy v improvizovaném letním kině. To pro místní představuje atrakci srovnatelnou se soudním procesem se Samem, který se odehraje na stejném místě a při němž přihlížející zaujímají totožné pozice, jako když sledovali filmy.

Thornton neskrývá ambice odvyprávět komplexní příběh zákona, spravedlnosti a morálky. Přes důležité téma, zajímavé vizuální nápady i pokusy o žánrové aktualizace je ale jeho přístup stále velmi uměřený a Sweet Country v rámci příběhů z okraje civilizace nakonec ničím nevybočuje. Autentická bezvýchodnost neutěšeného světa, kde je místo jen pro ty nejsilnější, z něj probleskne pouze sporadicky, třeba když Sam s Lizzie na svůj útěk sami rezignují a vzdají se rasistickému seržantovi. V jiných momentech už nám ale Thornton doslova i přeneseně zakrývá oči. Ve scéně, kdy farmář Harry znásilňuje Lizzie, se důmyslnou prací s mizanscénou prostor postupně zatemňuje a násilí samotné je vytěsněno mimo hlavní plán. Na to, o jak brutálních činech pojednává, je tedy Sweet Country až příliš líbivý a opatrný film.

Sweet Country (Austrálie, 2017, IMDb)
Režie a kamera: Warwick Thornton, scénář: David Tranter, Steven McGregor, střih: Nick Meyers, hrají: Bryan Brown, Hamilton Morris, Thomas M. Wright, Ewen Leslie ad., 113 minut, distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 2. 8. 2018).

Sweet Country (Austrálie, 2017, IMDb)
Režie a kamera: Warwick Thornton, scénář: David Tranter, Steven McGregor, střih: Nick Meyers, hrají: Bryan Brown, Hamilton Morris, Thomas M. Wright, Ewen Leslie ad., 113 minut, distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 2. 8. 2018).

Přečteno 852x

Článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Sweet Country

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Ingimundur staví dům / Bílý bílý den

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom

Jak nežít v mistrovském díle / Skleněný pokoj

Hands Across (Black) America / My


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Rumunská nová vlna

Angela Schanelec chystá moderní převyprávění mýtu o Oidipovi

Všichni v naší rodině / Poznámky k vlně i nevlně

La Gomera / Komedie svědomí i evropský film par excellence

Sám proti systému / Rumunská nová vlna a umlčovaná minulost

Odvážní se nevzdávají / Rumunské kino od starověku do konce druhého tisíciletí

Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny

Jak navždy zůstat v roce 1969 / Tenkrát v Hollywoodu


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Farhádí na španělské vinici / Všichni to vědí

Volání smečky / Dogman

Génius průměru / Deadpool 2


RUBRIKY

anketa (24) / český film (83) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (813) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (731) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (239) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Cinepur #119 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

My z Prahy / Jugoslávští filmaři z FAMU (Marie Barešová, téma)

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout (Dan Krátký, kritika)

FAMU v běhu času / Portrét školy v paměti absolventů (Lukáš Skupa, téma)

Místy nebezpečná historie AMU / Vít Janeček (Vít Janeček, kniha)

Editorial 119: FAMU (Jindřiška Bláhová, editorial)

Zápas s řečí dějin / Jan Palach (Pavel Sladký, kritika)

+ více...