Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Umírání lidové písně / Studená válka

Umírání lidové písně / Studená válka

kritika / Ondřej Pavlík / 2. 11. 2018

Paweł Pawlikowski se po úspěchu svého čtvrtého filmu Ida stal synonymem pro útlý, decentní, přeochotně vkusný art. Tento čerstvě nabytý autorský profil, potvrzený množstvím nominací a cen, polský režisér žijící v Británii dále upevnil letošním snímkem Studená válka: znovu černobílým, v akademickém formátu natáčeným historickým dramatem se sošnými jedinci, jejichž těla a osudy zvrásňují velké poválečné dějiny. Odtažitá romance o horoucí lásce mezi zpěvačkou Zulou a skladatelem Wiktorem z folklorního souboru tentokrát ještě přesvědčivěji situuje Pawlikowského jako autora, pro nějž jsou múzické kvality filmového média podstatnější než vyprávění pohlcujících příběhů.

Štíhlý děj obsáhne celých patnáct let, kterými však snímek proplouvá přehledně otitulkovanými elipsami. Na zakoušení tíhy času není prostor, veškeré dramatické události – první seznámení, chvilky strávené spolu, odloučení, opětovné shledání – se scvrkávají v úsporné momentky. Péče se naopak ve vrchovaté míře dostává pěveckým a tanečním, skupinovým i sólovým číslům, kterých se Wiktor a Zula, ať už společně či zvlášť, účastní. Právě do těchto výstupů přitom film soustředí nejvíc emocionální energie, jejíž střídavě stoupající a klesající křivka odráží proměnlivou vztahovou dynamiku mileneckého páru.

Zpěv lidových písní, který by za jiných okolností mohl být jen strohou ilustrací budovatelského nadšení, je od počátku Studené války překvapivě tím, co nejrazantněji protrhává její salonní kvazidobovou stylizaci. Zula při úvodním konkurzu uhrane Wiktora silným čistým hlasem i přidrzlým zápalem – frontálně snímaná tvář herečky Joanny Kulig vzpurně hledí vpřed, jako by pouhým pohledem toužila prorazit čtvrtou stěnu.

Když se později Wiktor po jednom berlínském představení tiše vytratí, od souboru osamoceně odejde na tu svobodnější stranu železné opony a usadí se v Paříži, film se znatelně zklidní. Od potentních, syrovou smyslností nasáklých výjevů se pod vlivem jazzového klavíru a šansonových tónů nechává infikovat tlumenou odevzdaností až letargií. A to i ve chvílích, kdy se pár po dlouhých letech dává znovu dohromady, a dokonce spolu ve Francii nakrátko zahnízdí. Místo očekávatelných výtrysků svobodomyslné tvořivosti a zamilovaného poblouznění, jež bychom si s takovým vytouženým exilem spojovali, tedy přichází opak: stagnace, pokles kreativity i libida, citové i pracovní vyhoření.

Emblémem těchto proměn se stává baladická lidovka Dwa serduszka, cztery oczy, kterou Zula postupně zpívá v několika různých variantách: a capella, živě v baru za doprovodu loungeového orchestru a nakonec i jako francouzskou coververzi. Pokus vyvézt slovanský folklor na Západ přitom vyznívá rozpačitě i proto, že jej třísní autorský vklad Wiktorovy pařížské milenky – básnířky, která původní verše překládá do francouzštiny. Nejen text písně, hovořící o „plačících srdcích, jež se nemohou potkat“, ale píseň samotná takto zhmotňuje tragiku ústředního vztahu, do nějž bez ustání vpadávají vnější okolnosti, strategická partnerství i cizí kulturní vlivy.

Studená válka tak na jednu stranu základně plní to, co bychom od evropských uměleckých filmů očekávali, totiž že budou nápaditě oponovat konvenční hollywoodské dramaturgii. Pokud v klasických romancích opouštíme hrdiny ve chvíli, kdy se navzdory všem překážkám konečně dávají navěky věků šťastně dohromady, Pawlikowského snímek tuto happyendovou iluzi hned naněkolikrát potměšilě podvrací.

Jenže Studená válka nevypráví jen příběh o fatální „lásce na dálku“, ale rovněž příběh ryzího regionálního umění, které se při dotyku se zahraničím a ubíhajícím časem postupně rozplývá v kultivovaný, posluchačsky vstřícný pop. Podobný příběh v kostce vystihuje i Pawlikowského poslední koprodukční tituly, jež sice žádostivě natahují ruce po dobovém stylu filmů z padesátých a šedesátých let, ale ve výsledku jej především posvátně balzamují a zbavují jakýchkoli nečistot. Ať už jde o kalkul nebo Pawlikowského vlastní estetickou zamilovanost, sledovat Studenou válku znamená vystavit se nepřeklenutelné, falešně dokonalé propasti mezi přítomností a minulostí – propasti, přes kterou se můžeme z bezpečné vzdálenosti zasněně opájet a toužit.

Studená válka (Zimna wojna, Polsko, Francie, UK, 2018, IMDb)
Režie: Paweł Pawlikowski, scénář: Paweł Pawlikowski, Janusz Głowacki, kamera: Łukasz Żal, střih: Jarosław Kamiński, hrají: Joanna Kulig, Tomasz Kot, Borys Szyc, Agata Kulesza ad., 84 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 12. 7. 2018).

Studená válka (Zimna wojna, Polsko, Francie, UK, 2018, IMDb)
Režie: Paweł Pawlikowski, scénář: Paweł Pawlikowski, Janusz Głowacki, kamera: Łukasz Żal, střih: Jarosław Kamiński, hrají: Joanna Kulig, Tomasz Kot, Borys Szyc, Agata Kulesza ad., 84 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 12. 7. 2018).

Přečteno 2467x

Článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Studená válka

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #140

#140

duben 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Šmíra a hra doopravdy / Benedetta

Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství

Vyrůstání z osmdesátek / Boží ruka


DALŠÍ Z RUBRIKY

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Úvod do Wese Andersona

Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě

Blízká setkání tří živočišných druhů / Gunda

Návštěva muzea lásky / Undine

KVIFF: Zpráva o novém filmu Václava Kadrnky


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (241) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1082) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)

Cinepur #119 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman (Antonín Tesař, kritika)

Editorial 119: FAMU (Jindřiška Bláhová, editorial)

(Ne)lehká cesta k debutu / Kariérní start absolventů katedry režie FAMU (Lukáš Skupa, Jitka Lanšperková, téma)

Čtyři podoby experimentu / 71. MFF Locarno (Jakub Felcman, report)

My z Prahy / Jugoslávští filmaři z FAMU (Marie Barešová, téma)

Umírání lidové písně / Studená válka (Ondřej Pavlík, kritika)

+ více...