Čtyři podoby experimentu / 71. MFF Locarno
Následující text je věnován programu 71. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Locarnu. Po celou dobu se budu k přehlídce odvolávat coby k nejvýznamnějšímu světovému festivalu experimentální kinematografie. Navazuji v tomto ohledu, nebo se o to alespoň pokouším, na reporty z předchozích ročníků, otištěné na stránkách Cinepuru, kde jsem svou představu o určujícím experimentálním a avantgardním profilu Locarna specifikoval (Cinepur 113, 107 a 101). Polemizovat lze jistě u označení nejvýznamnější, a to z důvodu síly a profilu festivalu v Rotterdamu.
V současnosti má Locarno ideální pozici a maximum nástrojů, aby plnohodnotně hostilo a představovalo takřka každou audiovizuální formu. Odcházející programový ředitel Carlo Chatrian (nově působící ve vedení MFF Berlín) za svůj největší přínos festivalu považuje zavedení soutěžní sekce Signs of Life. Jako třetí soutěžní sekce měla vytvořit platformu pro audiovizuální díla ocitající se na hranici, nebo spíš vně hranic, tradičních filmových žánrů – tedy díla povahou příslušná festivalovému zaměření, zároveň však natolik odstředivá, že neumožňují vřazení do tradičních festivalových linií.
Svůj verdikt nad letošním ročníkem formuluji prostřednictvím zevrubnějších reflexí čtyř...