Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Zatímco na většině áčkových festivalů je divácká cena spíše marginální záležitostí, Grolsch People‘s Choice Award v Torontu platí za pomyslný odrazový můstek pro budoucí osud filmu. Nejen, že vítěz ceny získá 15 tisíc kanadských dolarů, ale cena mu zpravidla přinese i slávu na několik měsíců dopředu. Jak ve svém reportu podotkl Petr Semecký, Toronto spolu s Benátkami a festivalem v coloradském Telluride platí za (ne)oficiální start oscarové sezóny. A právě vítězové divácké ceny na TIFF na cenách Akademie bodují nejvíce.

Jen v poslední dekádě nominaci na nejlepší film proměnil Danny Boyle s Milionářem z chatrče, Tom Hooper a jeho Králova řeč či Steve McQueen s dramatem 12 let v řetězech. Filmy jako Kód Enigmy, Pokoj, La La Land či Tři billboardy kousek za Ebbingem pak po ceně torontských diváků získali alespoň nominace.

Letošní vítěz – společenská dramedie o rasismu a přátelství v Americe 60. let minulého století Green Book – tak má našlápnuto na úspěšnou štafetu, kterou by mohla završit právě cena Akademie. Tu by za mimořádné herecké výkony mohli navíc získat i hlavní představitelé filmu – akademiky trochu přehlížený, ale o to všestrannější, Viggo Mortensen a Mahershala Ali. Toho akademická obec začala oceňovat po výkonu v Moonlight. A je to právě nejnovější film Barryho Jenkinse, který si taktéž získal srdce torontských diváků. Lyrická adaptace románu Jamese Baldwina vyprávející příběh o křivě obviněném muži a jeho těhotné ženě, která se s celou situací musí vyrovnat, se totiž umístila na druhém místě. A do třetice torontská divácká obec ocenila Cuarónovu poctu silným ženám Roma – čerstvého vítěze Zlatého lva na festivalu v Benátkách.

Na rozdíl od MFF v Karlových Varech, kde se na předních příčkách letos umístil třicet let starý Rain Man, televizní Dukla 61 a Formanovy Lásky jedné plavovlásky, je zjevná jistá vyspělost místního publika, které se nezávisle na sobě v podstatě shoduje s kritickou obcí. To, že vítězové divácké ceny v Torontu zpravidla bodují i při udílení výročních cen Akademie či na Zlatých glóbech, pak ukazuje až fascinující důvěru festivalu ve veřejnost. Rozdíl ve vítězích ceny diváků nicméně poukazuje i na signifikantní diferenciaci v nabídce festivalů, když Toronto viditelně dává přednost novým a diváčtějším filmům (a retrospektivy dělá jen sporadicky), zatímco karlovarský festival pod programovým vedením Karla Ocha již několikátým rokem pokračuje ve filmových poctách a uvádí spíše divácky i kriticky mírněji přijímané filmy z východního bloku. Není se pak vlastně čemu divit, když cenu vyhraje nostalgická vzpomínka na to, jak to na Oscarech vypadalo před třemi dekádami.

Nakonec Grolsch People‘s Choice Award poukazuje i na velmi silný vliv multikulturalismu v kanadské metropoli. Rozmanité publikum složené z velké části z minorit hlasovalo pro filmy, jejichž leitmotivy jsou témata jako rasismus, společenské postavení a silné ženské hrdinky, které se obejdou bez mužských spojenců.

Cenu diváků v kategorii „šílených půlnočních filmů“ Midnight Madness získala zábavná bollywoodská řežba The Man Who Feels No Pain. Na druhém místě se umístilo kritiky i diváky víceméně dobře přijaté pokračování Carpenterova Halloweenu z režie Davida Gordona Greena. A na třetím místě skončila drsná satira dnešní digitální společnosti Assassination Nation.

V kategorii dokumentů kupodivu nebodoval Michael Moore s anti-trumpovským Fahrenheit 11/9, ale Free Solo o horolezci Alexi Honnoldovi. V závěsu se umístil dokument o #MeToo This Changes Everything a The Biggest Little Farm, který pojednává o snaze jednoho páru žít v souladu s přírodou na farmě kousek od Los Angeles.

Pro TIFF samozřejmě není signifikantní jen hlas diváků, ale i hlas několika dalších kurátorovaných porot. Cenu FIPRESCI v kategorii Discovery, v jejíž porotě byli filmoví kritici z Austrálie, Chile, Kanady, Belgie a Indie získalo irské drama Float Like a Butterfly, které podle porotců skvěle ukazuje hněv a úzkost mladé ženy, která si musí vydobýt své místo v patriarchální společnosti. Čestnou zmínku si pak vysloužilo temné drama z Itálie Twin Flower. V kategorii Special Presentations získala poutavá studie skupiny extrémistů Skin. A čestná zmínka patři Louisi Garrelovi a jeho A Faithful Man.

Cenu NETPAC udílenou filmům z oblasti Asie a Pacifiku získal debut mladé režisérky a scenáristky Ash Mayfair The Third Wife odehrávající se na vietnamském venkově 19. století.

Nejlepší režisérkou byla porotou ceny Audentia Eurimages oceněna Aäläm-Wärqe Davidian se svým celovečerním debutem z dob etiopské občanské války Fig Tree.

Toronto Platform Prize ve spojení s Air France získal sci-fi noir Cities of Last Things, jehož společenskou i politickou kritiku ocenila mezinárodní porota v čele s Bélou Tarrem, Mirou Nair a Lee Chang-dongem. Cena je spojená s peněžní odměnou v hodnotě 25 tisíc dolarů. Tato částka utekla pohlcujícímu a vizuálně opojnému The River, který si od poroty vysloužil jen čestnou zmínku.

Cenu města Toronto nejlepšímu kanadskému celovečernímu debutu si odnesla Katherine Jerkovic a její srdečný portrét mladé ženy vyrovnávající se se smrtí otce Roads in February. Díky městu režisérka dostane i peněžní odměnu v hodnotě 15 tisíc dolarů.

Nejlepším kanadským celovečerním filmem je podle ceny sponzorované značkou Canada Goose popově-impresionistické drama Mizející světlušky, které letos bylo uvedeno již na MFF v Karlových Varech. Režisér Sébastien Pilote za svůj teprve druhý celovečerní film získá 30 tisíc dolarů.

V kanadské sekci Short Cuts zvítězil nápaditý Brotherhood s čestnou zmínkou pro vizuálně suverénní Fauve. Mezi krátkými filmy z celého světa excelovala Sandhya Suri a její ojedinělý pohled na ženskou touhu na indickém venkově ve filmu The Field. S čestnou zmínkou pro studii sexuality náctiletých Fuck You a surrealistický loutkový film This Magnificent Cake!. Obě ceny IWC Short Cuts jsou spojené s peněžní odměnou 10 tisíc dolarů.