Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Art pro hlavní vysílací čas / Na krátko
kritika / Martin Svoboda / 14. 8. 2018
Scénář Petry Soukupové podle její vlastní povídky z knihy oceněné Magnesií Literou zrealizoval režisér Jakub Šmíd, který debutoval v roce 2015 Laputou. V Na krátko se snaží vyprávět obrazem, což není u literární adaptace ani zdaleka samozřejmost. Výpovědní hodnotu tu mají kontrasty prostředí, architektura, dokonce i jídlo. Je to ale snaha až příliš urputná a zároveň banální.
Sledujeme dobře vedené herce v slušně gradovaných scénách, přičemž každá postava má definovaný konflikt, všechny mají navzájem nějaký vztah a vše, co dělají, má ve filmu jasné místo. Možná až příliš jasné. S trochou nadsázky každý předmět, který protagonista vezme do ruky, se mění v symbol, jenž se bude opakovaně vracet. Nůžky, míč, tričko, rodinný pes. Každá postava má přesně jednu vlastnost a jednu roli. Každý symbol nese svůj jeden význam pro přesně jednu postavu. Každý z konfliktů existuje odděleně. Film tak působí ploše a staticky. Nakonec není problém s tím, že každou vyjmutelnou jednotku z Na krátko jde označit za klišé – sociální drama odehrávající se v našem světě by ostatně ani složit z „originálních“ prvků nešlo. Problém spočívá v jednoznačnosti... všeho.
Zobrazované vztahy jsou komplikované, přesto reakce žádné z postav v žádném momentu nepřekvapí. Na jednu stranu vyžaduje určitý talent představit nějakou postavu tak efektně a rychle, že podle pouhého pohledu na její byt lze odhadnout každý její budoucí krok. Tato kvalita se ale zužitkuje spíš u žánrového filmu než u rodinného dramatu, kde takto přímočará psychologie vyznívá naprázdno. Na krátko jako by bylo připraveno odvyprávět silně stylizovaný, třeba komediální příběh, ale rozložené figurky se místo toho začnou trápit a smutnit. A trápí se a smutní přes sto minut, aniž by se staly něčím víc než figurkami.
Nabízelo by se, že jsou plochost a bezrozměrnost záměr. Hrdinovo skládání úvodních titulků z plochých výstřižků papírku by tak našlo své vysvětlení. Jenže děj důrazně opouští hrdinovu optiku – buduje vedlejší linii sestry a závěrečný zásah babičky zcela přesahuje jeho povědomí o událostech. Subjektivita protagonisty tak není režijním záměrem.
Výsledkem je film s festivalovou vizáží, plný nemluvných, relativně pomalých scén, ale zároveň obsahově nevyzývavý a konformní. Smířlivě jej lze označit za snaživý mainstreamový počin nabízející masovému publiku kvalitně zpracovaný, ale stále snadno pochopitelný děj. Dojímavý příběh všedního dne, který bude povědomý, ale zároveň si od něj bude snadné udržet odstup. Nebo jej lze vnímat jako imitaci „festivalové kvality“ toužící po hodnotě, ale neochotné jí obětovat pohodlí.
Ať tak či onak je Na krátko film odsouzený spíše pro televizní obrazovku, kde se bude vyjímat v neděli večer v hlavním vysílacím čase. V distribuci působí nejistě – není ani festivalovým filmem, ani artem, ale nakonec ani mainstreamem. Ve filmu, z nějž je patrná snaha, která mu byla věnována, jde zdůvodnit existenci každé scény, každé repliky i každého objektu před kamerou – ale jak vlastně zdůvodnit existenci filmu samotného?
Na krátko (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Jakub Šmíd, scénář: Petra Soukupová, kamera: Vidu Gunaratna, střih: Tomáš Vrána, hudba: Květy, hrají: Jindřich Skokan, Julia Issa, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger ad., 104 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 24. 5. 2018).
Na krátko (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Jakub Šmíd, scénář: Petra Soukupová, kamera: Vidu Gunaratna, střih: Tomáš Vrána, hudba: Květy, hrají: Jindřich Skokan, Julia Issa, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger ad., 104 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 24. 5. 2018).
Přečteno 380x
Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Detox od českého mainstreamu / Domestik
Za krempou zdobného klobouku / Soumrak
Zloději iluzí současného Japonska / Zloději
Smrt metanarativu a vítězství patologie / Jack staví dům
DALŠÍ Z RUBRIKY
Schrader připravuje "neo-meta western" s Willemem Dafoem
Paměť jako popraskaná zeď / Roma
Úvod k tématu: Autor ve 21. století
Editorial 121: Autor ve 21. století
Kira Muratova / Kronikářka mizející lidskosti
Nejsmutnější komik Saul Goodman / Better Call Saul
Silní hráči a ti druzí / Autoři, festivaly a systém veřejné podpory
RUBRIKY
anketa (24) / český film (79) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (95) / fenomén (71) / festival (78) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (115) / komiks (10) / kritika (777) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (701) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (103) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (42) / téma (879) / televize (97) / tisková zpráva (1) / událost týdne (227) / video (2) / videoart (16) / videohra (59) / web (42) / zoom (154)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Hranice postmoderního neonoiru ve filmech Hra, Smrtihlav a Memento (Jakub Kučera, téma)
Radostné katastrofy a absurdní vesmíry / Terry Gilliam (Antonín Tesař, portrét)
Sladké ptáče nevinnosti / Revidovaný obraz femme fatale ve filmech Stevena Soderbergha (Jana Bébarová, téma)
Příběhy, které si vyprávíme / Lekce (Martin Šrajer, kritika)
Art pro hlavní vysílací čas / Na krátko (Martin Svoboda, kritika)
Génius průměru / Deadpool 2 (Jarmila Křenková, kritika)