Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hledisko oběti / Utøya, 22. července
kritika / Jan Bodnár / 25. 8. 2018
Kamera se následně zafixuje na postavu devatenáctileté Kaji (debutující Andrea Berntzen), která tráví svátky na dětském letním táboře na ostrově Utøya společně se svou mladší sestrou Emilií a dalšími zhruba pěti sty mladými lidmi. Z nedalekého Osla k účastníkům tábora začnou doléhat zmatené zprávy o teroristickém útoku. Ten se stává i zdrojem konfliktu mezi Kajou a její sestrou, která události bere na lehkou váhu. Sestry se po hádce rozdělí a bezstarostnou atmosféru letního tábora naruší první výstřel. Střelba přichází ze všech stran, mladí lidé padají mrtví k zemi a Kaja se zoufale snaží v nastalém chaosu svou mladší sestru najít. Těžce ozbrojený útočník se neustále přibližuje a nikdy není zřejmé, odkud vyjde další výstřel… Pro diváka následuje intenzivních dvaasedmdesát minut natočených v jediném záběru, kdy sledujeme zběsilý útěk Kaji napříč ostrovem. V inscenování nenadálého chaosu a zničehonic propuknuvší hrůzy je snímek důmyslný. Kamera je neustále v pohybu a scény jsou komponovány do vícera plánů, kdy například Kaju v lese neustále míjejí chaoticky pobíhající lidé.
Hlavní hrdinka je sice od začátku důležitější a schopnější než většina ostatních, přesto snímek pro současného diváka představuje značný úkrok od zaběhlých konvencí žánru akčního thrilleru. Hlavní hrdinové se zde chovají jinak, než je žánrovým zvykem. Kaja se stává hrdinkou spíše z donucení, při útěku nalézá lidi paralyzované strachem a neschopné se pohnout. Sama bojuje především s přívalem emocí a panikou, kdy je naděje na záchranu stále v nedohlednu.
Snímek zachází invenčně i s postavou samotného střelce Anderse Breivika, kterého za celý film v podstatě nevidíme. O jeho přítomnosti nás informují hlavně všudypřítomné a neutichající výstřely, explicitně ho ve snímku zahlédneme pouze jednou. Tvůrci ve filmu nikdy nepoužijí střelcovo skutečné jméno, ani v závěrečných titulcích. Zkratkovité informace, které si hlavní hrdinové o útočníkovi předávají, a neschopnost odhalit jeho identitu stvrzují apel snímku na co nejvěrohodnější zprostředkování pohledu jedinců, ocitnuvších se náhle uprostřed teroristického útoku. Tvůrci dodržují ignorování Breivikova jména a identity i během marketingové strategie snímku, která primárně věnuje pozornost obětem útoku. Posilují tím tak pietní vyznění celého projektu, založeného na výpovědích skutečných přeživších a spolupráci s nimi. Nařčení filmu z exploatace, které je slyšet z řad odpůrců, tak značí především nepochopení celkové koncepce.
Kontroverze je vyvolaná zfilmováním nedlouho po skutečné tragédii, která je palčivým tématem především pro norskou společnost. Film však představuje jeden z prvních filmařských pokusů, jak se s touto tragickou událostí vyrovnat. Politické pozadí, především pak extrémně pravicová orientace atentátníka, v něm zcela chybí. Fixace na hledisko mladé ženy, snažící se přežít další a další minutu v nastalém chaosu, a dramatický oblouk vybudovaný okolo hledání sestry tak divákům zpřístupňují jinak poměrně nepochopitelný a ideologicky zatížený teroristický čin. Byť si v závěru možná Erik Poppe pomáhá zbytečně manipulativními výjevy, jako je scéna, v níž Kaja zpívá a cappella True Colors od Cyndi Lauper svým přátelům, netrpělivě očekávajícím další vývoj události. Ve svém vyznění je tak snímek možná až příliš přímočarý. Ve znázornění tenké hranice mezi životem a smrtí, na které se může vinou špatných okolností ocitnout kdokoli, je však téměř bezchybný.
Utøya, 22. července (Utøya 22. juli, Norsko, 2018, IMDb)
Režie: Erik Poppe, scénář: Siv Rajendram Eliassen, Anna Bache-Wiig, kamera: Martin Otterbeck, střih: Einar Egeland, hudba: Wolfgang Plagge, hrají: Andrea Berntzen, Aleksander Holmen, Brede Fristad, Elli Rhiannon Müller Osbourne ad., 90 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 19. 7. 2018). (premiéra v ČR 19. 7. 2018).
Utøya, 22. července (Utøya 22. juli, Norsko, 2018, IMDb)
Režie: Erik Poppe, scénář: Siv Rajendram Eliassen, Anna Bache-Wiig, kamera: Martin Otterbeck, střih: Einar Egeland, hudba: Wolfgang Plagge, hrají: Andrea Berntzen, Aleksander Holmen, Brede Fristad, Elli Rhiannon Müller Osbourne ad., 90 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 19. 7. 2018). (premiéra v ČR 19. 7. 2018).
Přečteno 2984x
Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.2 /5
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Utøya, 22. července
**** ČTENÁŘI (2.1)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev
BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal
Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi
DALŠÍ Z RUBRIKY
Candyman. Candyman. Candyman. Candyman… Candyman Candyman
Životopis ve čtyřech aktech / Portrét Nagisa Óšima
Blondýnka / Páni mají raději oběti
R.N.M. / Člověk člověku medvědem
Znamení doby / Kolaps a apokalypsa v kinematografii devadesátých let
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
V dark roomu s Jane Austen / Fire Island
Holky na zabití / A jak to bylo dál…
RUBRIKY
anketa (32) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (119) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (17) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (16) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1116) / mimo kino (192) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (52) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (88) / téma (1029) / televize (138) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov (Ondřej Pavlík, kritika)
Art pro hlavní vysílací čas / Na krátko (Martin Svoboda, kritika)
Čekání na druhou vlnu / 53. MFF Karlovy Vary (Antonín Tesař, report)
Génius průměru / Deadpool 2 (Jarmila Křenková, kritika)
Radostné katastrofy a absurdní vesmíry / Terry Gilliam (Antonín Tesař, portrét)
Donbas / Peklo animálních instinktů (Kamila Dolotina, zoom)