Radostné katastrofy a absurdní vesmíry / Terry Gilliam

14. 8. 2018 / Antonín Tesař
portrét
Placený

Pokud si filmové dějiny budou Terryho Gilliama pamatovat především jako „černou lesbu“ nebo jako bojovníka s větrnými mlýny filmových producentů, nebude to úplně fér vůči režisérovi, který nepochybně patří k výrazným osobnostem světové kinematografie posledních padesáti let. V Gilliamově kariéře se pozoruhodně protínají charakteristiky, které jsme zvyklí při přemýšlení o filmech klást spíš proti sobě – americký versus evropský film, Hollywood versus nezávislí, autorské versus populární snímky, film versus televize. Právě Gilliamova existence na pomezí těchto audiovizuální okrsků je přinejmenším stejně pozoruhodná jako dvanáct celovečerních filmů, které nesou jeho režijní podpis. A rozhodně jsou pozoruhodnější než režisérovy čím dál méně vtipné výroky na adresu zákeřných producentů nebo politické korektnosti.

Americký Python

Gilliamova filmová kariéra v podstatě začíná jeho angažmá v britské televizní komediální show Monty Pythonově létajícím cirkusu (Monty Python's Flying Circus, 1969-1974). Americký výtvarník coby zavedený kreslíř odešel z USA do Británie, kde se uchytil jako televizní animátor. Do autorského týmu Monty Pythonů se následně dostal přes pracovní známost se členy skupiny Ericem...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Neonoir

118 / srpen 2018
Více