MFF KV: Omerzovu road movie schází kus šoférské vyzrálosti

1. 7. 2018 / Ondřej Pavlík
„Všechno bude,“ chlácholí Mára s frajírkovskou sebejistotou v hlase svého kamaráda, boubelatého ňoumu Heduše. Oba nezletilci v autě suverénně brázdí mrznoucí české silnice, jenže toužebný výlet do Francie i úspěšné intimní sblížení s dívkou pro tyto kluky zůstává nenaplněným snem, mizejícím kdesi za horizontem závěrečných titulků. Totéž se dá obrazně vztáhnout také na nový film režiséra Olma Omerza, který sice domácím terénem projíždí bez větších problémů, ale ke zdolání náročnějších zahraničních vozovek mu zatím přece jen schází kus šoférské vyzrálosti.

Na jednu stranu je Všechno bude oproti Omerzovu předchozímu Rodinnému filmu scénáristicky soudržnějším snímkem. Ani jako road movie se film úplně nedrolí do rozkouskovaných epizod, když zavčasu prozrazuje, že dobrodružný výlet obou výrostků pozastavil zásah policie. A obě linie, jízdu autem a výslech Máry na stanici, pak k sobě snímek postupně přibližuje.

Na stranu druhou ale Omerzova novinka tolik nedráždí, jako se to místy dařilo minulému počinu, v němž konverzační scény nečekaně střídaly relativně dlouhé tiché sekvence sledující psa, osamoceně čelícího divoké floře tropického ostrova. Všechno bude má sice o něco pevnější výstavbu, ale schází mu ostřejší hrany, které by publikum alespoň trochu znejisťovaly.

Omerzu se nicméně i tady znovu rozkračuje mezi několik často protichůdných poloh, žánrů a nálad. Jeho film nese rysy teenagerské komedie i seriózního dramatu se vzdálenými sociálně-realistickými prvky. Rozverná hudba nevhodně doprovází napínavou sekvenci, ve které hrdinové zachraňují kolabujícího dědečka. Jemné cinkání podbarvuje podivně tragikomickou scénu, v níž kluci společně masturbují. Film je dětsky rozpustilý a dospělácky vážný zároveň. Převážně však tyto protiklady vedou k rušivým karambolům a nelichotivým srážkám.

Z Rodinného filmu sem režisér přenáší také soustavně rozvíjené motivy zvířat, které vždy stojí v paralelním, byť velmi mlhavém vztahu k lidským hrdinům. Ve Všechno bude Omerzu zaměřuje hledáček na skomírající mouchy, zázračně vstávající z popela, a další poletující hmyz. Jak režisér osvětluje v rozhovorech, mouchy, jež figurují i v anglickém názvu filmu Winter Flies, prý mají připomínat hrdiny tím, že stejně jako Máru a Heduše je od sebe každý odhání. Bez této vysvětlivky, ze sledování samotného snímku, ale taková souvislost není prakticky vůbec patrná.

Zdá se, jako by Omerzu natočil svůj další debut. V jistých ohledech sice solidnější než ty předchozí, ale zároveň kompromisně posazený mezi divácky vstřícnou zábavu s převážně situačními vulgárními fórky a festivalové, lehce umělecké dílko s poetickými záběry ke spánku se ukládající přírody. Všechno bude je film, který jede rychlostí „tak akorát“ – dost na to, aby dojel tam, kam potřebuje, ale nikdy ne víc než je zákonem daná tolerance, za kterou by nedejbože mohl dostat pokutu.

Zpět

Sdílet článek