Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

MFF KV: Omerzovu road movie schází kus šoférské vyzrálosti

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 1. 7. 2018 / komentáře (2)

„Všechno bude,“ chlácholí Mára s frajírkovskou sebejistotou v hlase svého kamaráda, boubelatého ňoumu Heduše. Oba nezletilci v autě suverénně brázdí mrznoucí české silnice, jenže toužebný výlet do Francie i úspěšné intimní sblížení s dívkou pro tyto kluky zůstává nenaplněným snem, mizejícím kdesi za horizontem závěrečných titulků. Totéž se dá obrazně vztáhnout také na nový film režiséra Olma Omerza, který sice domácím terénem projíždí bez větších problémů, ale ke zdolání náročnějších zahraničních vozovek mu zatím přece jen schází kus šoférské vyzrálosti.

Na jednu stranu je Všechno bude oproti Omerzovu předchozímu Rodinnému filmu scénáristicky soudržnějším snímkem. Ani jako road movie se film úplně nedrolí do rozkouskovaných epizod, když zavčasu prozrazuje, že dobrodružný výlet obou výrostků pozastavil zásah policie. A obě linie, jízdu autem a výslech Máry na stanici, pak k sobě snímek postupně přibližuje.

Na stranu druhou ale Omerzova novinka tolik nedráždí, jako se to místy dařilo minulému počinu, v němž konverzační scény nečekaně střídaly relativně dlouhé tiché sekvence sledující psa, osamoceně čelícího divoké floře tropického ostrova. Všechno bude má sice o něco pevnější výstavbu, ale schází mu ostřejší hrany, které by publikum alespoň trochu znejisťovaly.

Omerzu se nicméně i tady znovu rozkračuje mezi několik často protichůdných poloh, žánrů a nálad. Jeho film nese rysy teenagerské komedie i seriózního dramatu se vzdálenými sociálně-realistickými prvky. Rozverná hudba nevhodně doprovází napínavou sekvenci, ve které hrdinové zachraňují kolabujícího dědečka. Jemné cinkání podbarvuje podivně tragikomickou scénu, v níž kluci společně masturbují. Film je dětsky rozpustilý a dospělácky vážný zároveň. Převážně však tyto protiklady vedou k rušivým karambolům a nelichotivým srážkám.

Z Rodinného filmu sem režisér přenáší také soustavně rozvíjené motivy zvířat, které vždy stojí v paralelním, byť velmi mlhavém vztahu k lidským hrdinům. Ve Všechno bude Omerzu zaměřuje hledáček na skomírající mouchy, zázračně vstávající z popela, a další poletující hmyz. Jak režisér osvětluje v rozhovorech, mouchy, jež figurují i v anglickém názvu filmu Winter Flies, prý mají připomínat hrdiny tím, že stejně jako Máru a Heduše je od sebe každý odhání. Bez této vysvětlivky, ze sledování samotného snímku, ale taková souvislost není prakticky vůbec patrná.

Zdá se, jako by Omerzu natočil svůj další debut. V jistých ohledech sice solidnější než ty předchozí, ale zároveň kompromisně posazený mezi divácky vstřícnou zábavu s převážně situačními vulgárními fórky a festivalové, lehce umělecké dílko s poetickými záběry ke spánku se ukládající přírody. Všechno bude je film, který jede rychlostí „tak akorát“ – dost na to, aby dojel tam, kam potřebuje, ale nikdy ne víc než je zákonem daná tolerance, za kterou by nedejbože mohl dostat pokutu.

Přečteno 8989x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.7 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

komentáře

OP (19.7.2018 16:05)

Díky za reakce, Michale. Ohledně hudby - nešlo mi ani tak o to, aby hudba v té scéně nutně byla napínavá. Chápu, že to tak mohlo vyznít. Pochopil jsem, že ten film záměrně mísí protichůdné nálady, jen jsem měl pocit, že se mu to většinou příliš nedaří. Hudba byla jen jeden z výrazných prvků, na kterém se to dalo ilustrovat, ale ve skutečnosti jsem to vnímal jako mnohem komplexnější problém - jako otázku celkové stylizace, herectví, míšení humoru a dramatu atd. Ta rovina dětské fantazie s tím vlastně dost souvisí a ukazuje, že je podle mě problém i ve vyprávění. Já jsem například ty scény z auta nevnímal tak, že by měly být nějak filtrované Márovou fantazií. Nevšimnul jsem si, že by film nějak pracoval s konvencí nespolehlivého vypravěče (snad až v té scéně s dědečkem, ale to je dost pozdě) nebo se pokoušel na tu dětskou perspektivu nějak upozornit. Dokážu si představit, že by to fungovalo mnohem líp, kdyby film začínal přímo na stanici a pak se odvíjel v sérii retrospektiv - s tím, že by otázka pravdivosti a přibarvenosti byla od začátku v popředí. (A tohle je dramaturgická připomínka, to přiznávám). Ale ve skutečnosti je to rozvíjené dost nejasně a nemyslím si, že by to fungovalo. Je to podobné jako s těmi mouchami - jsou to věci, o kterých se pak dozvím z rozhovorů s tvůrci, že "takhle to má být", ale ze samotného filmu mi to nevyplyne (možná nejsem dostatečně citlivý divák, nevím). To je obecně problém, který jsem měl s oběma posledními Omerzovými filmy: měl jsem pocit, že chápu, o co jim asi jde, ale ta realizace mě moc nepřesvědčovala.

Michal Böhmko (17.7.2018 00:12)

Ondřeji, se spoustou tvých postřehů souhlasím, ale na druhou stranu mi od tebe přijde poměrně přehnaný odsudek hudebního doprovodu na příkladu dvou scén. Jde na můj vkus o příliš silnou dramaturgickou kritiku bez snahy o vstřícnější interpretaci. Hudební podkres ve scéně se záchranou dědečka podle mě není vůbec "nevhodný" - jde o poměrně normativní předsudek, že v "napínavé" scéně musí hrát napínavá hudba. Jedná se mnohem spíše o vědomý autorský kontrapunkt. Kromě toho, že je scéna napínavá, je také poměrně komická a nepravděpodobná. A právě na tyto její atributy hudba upozorňuje. Má se to tak podle mě s hudbou v celém filmu. Setkal jsem se s více názory lidí, kterým hudba přišla nepatřičná, ale jde přitom o výrazný stylotvorný element, který naznačuje, že nesledujeme žádný realismus, ale naopak dětské dobrodružství, které tématizuje sílu fantazie. Jemné cinkání v masturbační scéně působí podivně melancholicky právě proto, že jde o určitou nenaplněnou fantazii, sen který nedošel naplnění a je možné ho na chvíli oživit jen tragikomickou onanií se svetrem, než zase skončí. A tady ta nejistota z toho, že dětské dobrodružství se může rozplynou - což hrozí nejvíce v případě ohrožení dědečkova života, který představuje ve filmu nejvýraznější symbol dětské schopnosti imaginace - protíná celý film, který je podivuhodně nereálný. Souhlasím s tím, že to je ovšem nedostatečně nabroušená hrana - pro mě osobně je to vlastně taky docela málo, čekal bych silnější srážku se sociální realitou, která je jinak cítit pouze někde vzdáleně na periferii. A s verdiktem o dalším debutu taky úplně nesouhlasím, ale to už je na delší diskuzi :). Podle mě má Olmo čím dál tím víc nakročeno k nějaké skutečně silné autorské výpovědi.

POSLEDNÍ ČÍSLO

#148

RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

MFF KV: Omerzovu road movie schází kus šoférské vyzrálosti

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 1. 7. 2018 / komentáře (2)

komentáře

#148

srpen 2023

DALŠÍ ČLÁNKY

DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

DALŠÍ Z RUBRIKY festival

POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

RUBRIKY