Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Přinášíme druhou část našich tipů z programu karlovarského festivalu. Tentokrát se zaměřujeme na několik pozoruhodných novinek z východní Asie.

Můj přítel „A“ (r. Takahisa Zeze, 2018)

Japonský režisér Takahisa Zeze patří k tvůrcům, kteří v devadesátých a nultých letech pomáhali dělat dobré jméno takzvaným „pinku“ filmům. Pinku jsou soft-erotické produkce, které v Japonsku slouží jako jeden z důležitých odrazových můstků pro začínající režiséry. Kromě několika formálních omezení, týkajících se množství nahoty, rozpočtu a přibližné doby natáčení totiž dávají producenti tvůrcům těchto filmů velkou tvůrčí svobodu. Zeze se v prostředí těchto produkcí dlouho pohyboval a vytvořil v nich několik výrazných děl jako experimentální Tókjó X Erotika nebo ponuré Raigjó. V posledních letech ale točí mainstreamové filmy včetně krimi, romantických dramat nebo akčních sci-fi. Do tohoto proudu spadá i novinka Můj přítel „A“, detektivní drama o bývalém novináři, který pracuje v továrně a sblíží se s kolegou, který by mohl být hledaný sériový vrah.

Na břehu řeky (r. Isao Jukisada, 2018)

Ani Isao Jukisada není vyhraněnou autorskou osobností, ale spíš uznávaným tvůrcem středního proudu. Známé je zejména jeho vynikající drama o dospívání Běž! z roku 2001, které se zabývalo vztahem Japonců ke korejské menšině žijící v zemi. Podobně dravou energii by mohla mít i režisérova novinka Na břehu řeky. Jde o portrét skupiny středoškoláků v Tokiu poloviny devadesátých let. Jukisada sám mluví o tom, že film odráží dobu, která znamenala počátek ekonomické stagnace Japonska, jenž s sebou přinesl vystřízlivění z mnoha ideálů tehdejší společnosti. Je to také doba jedné z určujících událostí Japonska devadesátých let, teroristického útoku sekty Óm šinrikjó v tokijském metru roku 1995.

Období ďábla (r. Lav Diaz, 2018)

Filipínec Lav Diaz si na současné festivalové scéně vyrobil pověst tvůrce extrémně dlouhých, excentrických filmů. Čtyřhodinový černobílý a capella muzikál Období ďábla tuto pověst jen potvrzuje. Snímek se vztahuje k období diktatury na Filipínách v sedmdesátých letech a krutostech páchaných na civilním obyvatelstvu. Recenze ve Variety výstřední snímek překřtila na „Lav Lav Land“.

Stébla (r. Hong Sang-soo, 2018)

Jihokorejec Hong Sang-soo je naopak stálicí prestižních filmových festivalů, která jejich program zásobuje hned několika drásavými studiemi partnerských vztahů sebestředných umělců do roka. Novinka Stébla vypráví o spisovatelce, která glosuje hosty ve své oblíbené kavárně. Subtilní snímek se opět ptá po lidské schopnosti zpřítomňovat si minulé události a po tom, jak dobře dokážeme uchopovat skutečnost, která nás obklopuje.

Vzplanutí (r. Lee Chang-Dong, 2018)

Osm let po svém předchozím filmu Poezie se jeden z nejvýraznějších korejských tvůrců posledních třiceti let Lee Chang-Dong vrací s novinkou Vzplanutí. Autor literárně konstruovaných dramat tentokrát vychází z předlohy japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Příběh zvláštního milostného trojúhelníku bude i tentokrát postupně směřovat k netušeným tajemstvím a hlubinám.