Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Také letos jsme pro vás připravili programové tipy z rozsáhlé nabídky festivalu v Karlových Varech. Tentokrát jsme se rozhodli náš redakční výběr rozdělit do tří částí. Po této první pětici snímků tak bude postupně následovat selekce asijských tipů Antonína Tesaře a výběr šéfredaktorky Cinepuru Jindřišky Bláhové.

Zama (r. Lucrecia Martel, 2017)

Argentinská filmařská ikona Lucrecia Martel se po dlouhé, téměř desetileté pauze vrací s novým filmem Zama, adaptací stejnojmenného existenciálního románu spisovatele Antonia Di Benedetta. V historickém dramatu, zasazeném do zapadlé panamské kolonie z konce 18. století, čeká španělský úředník na transfer do Buenos Aires. Potýká se přitom nejen s byrokratickými obstrukcemi, ale také s vlastní osobní stagnací. Filmy Lucrecie Martel vždy fascinují maniakálně propracovanou zvukovou stopou, což je další důvod, proč její novinku vidět v kině. Zamu navíc ze zahraničí provází takřka bezvýhradně nadšené kritické ohlasy.

P.S.: Fanouškům argentinské režisérky letos Karlovy Vary nabízí jedinečný double bill: v sekci Jiný pohled poběží dokument Světelné roky Manuela Abramoviche, který Lucrecii Martel pozoroval právě při natáčení jejího posledního filmu.

Sedící slon (r. Hu Bo, 2018)

Dlouhá stopáž k asijským festivalovým filmům neodmyslitelně patří. Téměř čtyřhodinové čínské drama Sedící slon tak sice nejednoho diváka odradí, nicméně vedle mnohdy až osmihodinových behemotů Lava Diaze a Wanga Binga jde vlastně o snadno stravitelnou jednohubku. Portrét jednoho dne ze života čtyř postav ze severočínské periferie natočil mladý režisér Hu Bo v protáhlých sledovacích záběrech, které poutají pozornost k bezútěšným industriálním sceneriím. Sedícího slona provází pověst jedinečné labutí písně i proto, že Hu Bo před dokončením filmu ve svých devětadvaceti letech spáchal sebevraždu. Z Berlinale, kde měl světovou premiéru, si snímek odvezl cenu kritiků FIPRESCI.

Šťastný Lazzaro (r. Alice Rohrwacher, 2018)

Šestatřicetiletá italská režisérka Alice Rohrwacher úspěšně rozvíjí svůj autorský rukopis v blyštivých vodách magického realismu. Už její druhý celovečerní film Zázraky se propracoval do hlavní soutěže Cannes a totéž se letos povedlo i Šťastnému Lazzarovi, snímku o chudém prosťáčkovi, kterému změní život setkání s bohatým šlechticem. Kromě parádní zrnité kamery (natáčeno na Super 16mm film), která okouzluje už v traileru, film láká zejména na originální zacházení s časoprostorem.

Domestik (r. Adam Sedlák, 2018)

Co se týče českých zástupců na festivalu, byla by určitě chyba nechat si ujít celovečerní prvotinu Adama Sedláka Domestik. Jeden z autorů úspěšného webového seriálu Semestr přichází s klaustrofobním bytovým dramatem o ambiciózním cyklistovi a jeho ženě, která se zoufale snaží otěhotnět. Sedlák se dle vlastních slov mimo jiné inspiroval svým oblíbeným minimalistickým klenotem Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel režisérky Chantal Akerman, takže od snímku můžeme očekávat formálně vyhraněnější přístup. Podle prvních předfestivalových ohlasů jde o jeden z nejslibnějších českých debutů posledních let.

Diamantino (r. Gabriel Abrantes, Daniel Schmidt, 2018)

Vzhledem k tomu, že v těchto dnech na ruských trávnících řádí CR7, je vhodná chvíle naplánovat si ve Varech alternativní fotbalový program v podobě ulítlého filmu Diamantino portugalsko-americké dvojice Gabriel Abrantes - Daniel Schmidt. Crazy příběh o hvězdném fotbalistovi, jehož kariéra se po mizerném výkonu na šampionátu ocitne v troskách, obsahuje odkazy k uprchlické krizi, neofašistickému hnutí i genetickým pokusům. Snímek na festivalu v Cannes získal cenné vítězství v paralelní sekci Týden kritiky.