Nekonečný vesmír Marvelu / Avengers: Infinity War

19. 6. 2018 / Martin Bubrín
kritika
Placený

Třetí díl série Avengers a celkem devatenáctý snímek marvelovského filmového univerza (MCU) ukazuje dosavadní vrchol toho, kam až může hollywoodská blockbusterová produkce zajít při snaze o naplnění představy o dokonalé masové zábavě a high-conceptu. Snímek bratří Joea a Anthonyho Russoových se nejenže svou strukturou vymezuje vůči všem předchozím filmům s Iron Manem, Thorem, Captainem Americou a dalšími, ale zároveň představuje zřejmě nejvěrohodnější převedení estetiky superhrdinských komiksových sešitů do filmové podoby, což je věc, která dosud jen okrajově vyplývala z některých předchozích filmů.

Nejde přitom o doslovné kopírování okének, jaké známe například z okázalých pastiší Roberta Rodrigueze nebo Zacka Snydera, nýbrž o převedení vyprávěcí struktury takových příběhů do tzv. komiksového eventu. Ten plní funkci zakončení předchozích sólových filmů a svádí všechny známé postavy dohromady pro potřebu jednorázové „mise“, jež zásadně zahýbe se základy nastoleného fikčního světa a připraví půdu pro pokračování. Infinity War nicméně představuje kulminaci toho, co v současných produkčních podmínkách může takový crossover nabídnout a ještě být uspokojivý pro mainstreamové publikum i fanoušky.

Zcela bez expozice...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Cine latino

117 / červen 2018
Více