Mezi vykoupením a apokalypsou / Měsíc Jupitera

Nad zchátralým bytem s výhledem na městskou zástavbu se v šedém oparu mezi paneláky vznáší několik vrtulníků. Z dálky doléhá nervní chvění města, útržky rádiových zpráv a na zaprášené terase kočka pohodila mrtvolku ptáčka, jenž zabloudil, kam neměl. Podmanivá scéna z Měsíce Jupitera maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa působí jako výjev z válečné zóny nebo totalitní despocie. Soutěžní film z loňského Cannes o syrském uprchlíkovi, který po výstřelu policisty na maďarských hranicích nezemře, ale získá schopnost levitovat, se přitom odehrává v centru současné Evropy, bezpečné kolébky křesťanské civilizace.

Měsíc Jupitera bývá spojován s nejrůznějšími žánry od akčního spektáklu přes superhrdinský film až po sci-fi, ačkoli v něm vlastně žádné vědecko-fantastické motivy nejsou. Jeho reflexe pak provází úžas nad tím, do jaké míry připomíná hollywoodskou kinematografii a poetiku osobností jako Christopher Nolan či Alfonso Cuarón. Průniky žánrovosti do uměleckého filmu ale mají v maďarské kinematografii a umění výraznou tradici. Fantaskně hororové motivy se objevují v alegoriích Bély Tarra a s prvky sci-fi či pohádky pracují i tvůrci, kteří vyprávějí výsostně intimní příběhy, jako je Benedek Fliegauf.

Je tedy škoda...