Padesát odstínů intimity / Touch Me Not

Přisouzení Zlatého medvěda snímku netradičně tematizujícímu tělesnost a sexualitu vyvolalo na letošním Berlinale mimořádně kontroverzní reakce. Redaktor britského deníku The Guardian dokonce označil rozhodnutí poroty, jíž předsedal Tom Tykwer, za katastrofu srovnatelnou se zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem. Vítězství takového titulu na nejvíce politizovaném festivalu v době gradující kampaně #MeToo a oznámení rekordní sledovanosti porna může působit dojmem laciné tendenčnosti. Sledování filmu Touch me not (Nedotýkej se mě) se ale navzdory dráždivému tématu dá těžko označit za příjemný či vzrušující zážitek, daleko spíš se vstřebává se značným sebezapřením. Pod jeho ostentativně provokativním „nátěrem“ se nicméně skrývá snaha dotknout se problémů, které leží v zárodku rozklížení západní společnosti.

Prostrednictvím „uměleckého výzkumu lidské touhy“, jak debutující rumunská režisérka Adina Pintilie svůj titul charakterizuje, se dostáváme do společnosti sexuálních trenérů, prostitutů, vyznavačů BDSM praktik nebo účastníků taktilního workshopu, lidí měnících pohlaví či poznamenaných těžkým fyzickým postižením. Ti všichni prostřednictvím sexu hledají cestu k vlastnímu nitru, potažmo k odhalení a přijetí své identity. S jejich...