Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Autor kultovního westernu Kosti a skalp (2015) se vrátil s dalším pozvolna se rozvíjejícím filmem a probleskujícím násilí vrcholícím až do groteskní řezničiny. Na rozdíl od svého debutu zasadil Craig Zahler děj svého nového snímku do současnosti a z žánrů převažuje kriminální thriller a vězeňské drama, byť hold osamělým macho mstitelům a exploatační kinematografii přetrvává. Blok 99 se stejně jako Kosti a skalp promítal na řadě festivalů v půlnočních sekcích, od torontského Midnight Madness po Noční cirkus Febiofestu, a zajistil si tak výraznou pověst ještě před uvedením do kin a na digitální nosiče.

Oba filmy spojuje jednak sám Zahler a to hned na třech tvůrčích postech, zároveň k projektu přizval i většinu štábu, se kterým spolupracoval už na své celovečerní prvotině. Výrazně se proměnilo jen obsazení. Znovu ale čítá kultovní veterány a známé herce. Tematických i stylových spojnic bychom mezi dvěma snímky našli několik, zatím je však příliš brzy mluvit o ucelenějším Zahlerově rukopisu. Vzhledem k podobnosti obou filmů, ať už ve specifickém narůstajícím tempu nebo využíváním dlouhých scén krvavého mrzačení, je spíše zajímavé sledovat, kam se autor po dvou letech posunul.

Zatímco první film zatlačil westernové archetypy honáka, šerifa a dámy v nesnázích do extrémních situací a rozvinul postavy nad obvyklý žánrový rámec, druhý snímek pobaveně sleduje svého protagonistu kráčet mrtvolami lemovanou cestou, kterou v 70. letech prošlapaly nepřístupné revenge filmy. Přání smrti (Michael Winner, 1974) a další podobné filmy vystavují své dobrácké hrdiny silnému traumatu (obvykle mučení a vyvraždění rodiny). Hrdina se pak spravedlivě mstí na celém kriminalitou prolezlém městě. Zahler v Bloku 99 žánrové konvence nepřevrací, je ale otázkou, jestli jejich naplňováním vede diváka k docenění brutálních sérií nebo k ironickému úšklebku.

Jižanský hromotluk, někdejší boxer a vyléčený alkoholik Bradley (Vince Vaughn) se sice živí jako drogový kurýr, nadále ovšem ctí vlajku, svobodu a lidské životy. Souhrou náhody i logickým vyústěním se ocitne v prostředí obývaného buď odsouzenými zločinci, nebo podlými dozorci – v rámci žánru ideální působiště. Jeho rodina zatím neumírá pomalou smrtí, ale brzy bude, pokud ve vězení nepřizabije každého, na koho narazí. Oproti svým předchůdcům upřednostňuje Bradley holé ruce a druhá polovina filmu přechází k pěstním soubojům, krvavým praktickým trikům a zejména bestiálním zvukům.

Tiché pasáže s výraznými ruchy i brutální násilí využil Zahler už v debutu, teprve bez střelby ale vyniká jeho sadistická óda. Začíná vrzáním kůže, oddechováním nebo štěkotem, první předzvěst přichází už v úvodu s rozsypaným sklem a přetrženými kabely během ruční demolice auta. Na přeexponované svisty a údery pěstmi si uši navykly z akčních filmů. Zvuk rozlousknuté čelisti, přetržené páteře či sedření obličejových rysů o beton ovšem dává komicky krvavým výjevům nový rozměr a závěrečný výstřel do hlavy pak vzbuzuje jen pokrčení ramen. Po westernu natočil Zahler thriller, který zničil přestřelky.