Annihilation

Distribuce filmu na kazetách bez uvedení v kinech nebo v televizi má dodnes silně pejorativní konotace. Přestože možnosti přímé televize (DTV) pomohly k rozvoji řadě nezávislých filmařů a menším společnostem, primárně se termín pojí se zfušovanými pokračováními starších hitů, poloamatérskými pokusy nebo snímky, kterým velká studia zkrátila rozpočet a odmítla je uvést do kin. Z nedávné zprávy o stažení očekávaného sci-fi hororu Annihilation (Alex Garland, 2018) z mezinárodní distribuce a jeho odsunu do on-line nabídky Netflixu přes odpor režiséra tak mnohé zaplavil pocit DTV déjà vu. Při pohledu na širší souvislosti však nešlo ani tak o problém filmu jako studia.

Studio Paramount, někdejší tahoun s franšízami jako Transformers nebo Mission: Impossible, se poslední dva roky ocitá s tržbami na chvostu hollywoodských majors. V roce 2016 se mu nedařilo prorazit s novými sériemi a další pokračování zavedených značek utržila jen střídmé zisky, včetně Star Treku. Minulý rok však propadly téměř všechny jeho velké projekty a zároveň se žádný ze středně rozpočtových snímků nestal překvapivým hitem jako v případě sci-fi dramatu Příchozí (Denis Villeneuve, 2016). Paramount v reakci na prohlubující se ztráty vyměnil před rokem část vedení včetně výkonného...