Destilace materiálu / Jindřich Andrš

Ačkoli současný festivalový dokument směřuje spíše ke stylizovaným formám, kladoucím důraz na vizualitu či dramaturgickou vyostřenost, z několika vítězných snímků loňského jihlavského festivalu dokumentů by se mohlo na první pohled zdát, že tu naopak existuje hlad po jakési původní „syrovosti“ tvorby. Vítězný loňský český dokument, Hranice práce Apoleny Rychlíkové, i Poslední šichta Tomáše Hisema dokumentaristy Jindřicha Andrše, která získala vloni v Ji.hlavě Zvláštní cenu poroty „za radikalitu provedení i syrové vyznění“, totiž pracují se záběry natočenými kamerou připevněnou k tělu protagonistů – v případě Hranic práce jde o brýle, u Poslední šichty o helmu horníka, s níž sfáral do dolu Paskov den před jeho zavřením. S nadsázkou se tak v obou případech kamera na chvíli stala vertovovskou kamerou-okem.

Z rozhovoru s Jindřichem Andršem však vyplývá, že vše je trochu jinak. Podle něj jsou oba filmy spíš výjimkou, přičemž jihlavský festival jako jeden z mála oceňuje filmy, v nichž téma a obsah může dominovat nad formálními kvalitami. To, že Poslední šichtu vidíme výhradně očima horníka Tomáše, jemuž nikdy nepohlédneme do tváře, i když slyšíme jeho svérázný komentář v hornickém...