Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Febiofest: Zimní bratři míchají výbušný audiovizuální lektvar

Febiofest: Zimní bratři míchají výbušný audiovizuální lektvar

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 17. 3. 2018

Úvodní sekvence Zimních bratrů jako by vypadla z některého z etnografických poetických dokumentů, které vtahujícím stylem zachycují náročnou manuální dřinu v industriálním soukolí na periferii globálního kapitalismu. V neprostupné tmě vápencového dolu sem tam chaoticky probleskují světla čelovek, zatímco sílící hluk strojů naznačuje, že chřtán mechanické příšery je už blízko. Najednou se rozezní siréna a důl zahalí sytě červené světlo. Je konec směny, čas vyjít ven do pusté severské krajiny, kde se bílý popílek mísí s všudypřítomným sněhem.

Tam nicméně dokumentární ozvěny debutového filmu islandského režiséra Hlynura Pálmasona pohasínají. Drama o sourozenecké dvojici horníků, které Febiofest uvádí v soutěžní sekci Nová Evropa, se ze všeho nejvíc podobá výbušnému audiovizuálnímu lektvaru, v němž nechybí ani několik kapek kouzelné šťávy.

Takový lektvar ostatně doma tajně pálí i jeden z bratrů. Když však podivínský Emil prodá lahev svojí samohonky kolegovi ze šachty, dostane se do problémů. Kolega skončí s těžkou otravou v nemocnici. Šéf dolu se navíc dopátrá, že ingredience na zabijácký dryák mu mizí přímo pod nosem. A aby těch nepříjmností nebylo málo, s Emilovou dívkou Annou začne spát jeho bratr Johan.

Všechno tak jako by zdánlivě směřovalo k šablonovitému finále, v němž se veškeré nashromážděné útrapy přelijí do násilné exploze. Takové očekávání ostatně podporují i pravidelně se navracející scény vojenského nácviku střelby, v nichž Emil na videokazetě sleduje instruktážní videa a se zbraní v ruce přitom výhružně pózuje. Jenže pověstná Čechovova puška nakonec zůstane viset na zdi. Výstřely sice padnou, ale ne tak, jak bychom předpokládali.

Dráždivá neuzavřenost typická pro artové filmy tak v Zimních bratřích ještě více než jindy směřuje pozornost k výraznému uměleckému stylu. Obraz se po celou dobu doslova utápí v nejrůznějších texturách, zrnem šestnáctimilimetrového filmu počínaje, poloprůhledným zasněženým stromovím konče. Drnčivý elektronický soundtrack Tokeho Brorsona Odina přímo vyrůstá z rozpadlého prostředí průmyslové zóny. Arytmické perkuse jako by místy simulovalo nepravidelné bušení kladivem, doprovázené ťukáním na prázdné plechové barely.

Právě touto puntičkářsky promyšlenou výtvarnou a zvukovou koncepcí Pálmasonův film vystupuje ze stínu dalších festivalově úspěšných islandských snímků posledních let, Beranů a Vrabčáků. Nechybí v něm sice ani výjevy nekontrolované zvířecké agrese, ale i ty v posledku slouží soustředěnému budování výstředního mrazivého mikrokosmu, v němž se sem tam dějí i rozumově nevysvětlitelné věci. Místo strhujícího severského románu tak Zimní bratři připomínají tíživou baladu od Björk, ve které se obrysy zápletky ztrácí mezi vibrujícími syntezátory a táhlými kňouravými tóny.

Přečteno 1516x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #131

#131

říjen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Denis Villeneuve natočí minisérii podle románu Joa Nesbøho

Festival v Cannes letos uspořádá třídenní filmovou přehlídku

Wong Kar-wai napsal pokračování filmu Chungking express

Ostrava Kamera Oko uspořádá festivalový dystopický víkend

Festival krátkých filmů BRNO16 proběhne Uprostřed ničeho

Hirokazu Koreeda natočí svůj korejský debut o baby boxech

Björk si ve vikingském filmu zahraje slovanskou čarodějnici

Noirovou přehlídku za týden slavnostně zahájí Špinavá dohoda


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

Oko, které se dívá / 77. MFF v Benátkách

LFŠ: Atlantida exhumuje jedovatý odpad ukrajinské minulosti

Visions du Réel 2020 / Referát z digitálního Nyonu

Odvážná škatulata / 70. Berlinale

Berlinale: Ať žije Tsai a jeho taktilní filmová masáž!

Berlinale: DAU oživuje drásavou realitu stalinského Ruska

Berlinale: Shirley nasává 50. léta jako mlsná poletující moucha

Berlinale: Cristi Puiu se ve filmu Malmkrog dotýká věčnosti


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

LFŠ: Atlantida exhumuje jedovatý odpad ukrajinské minulosti

Víc než westernová revize / First Cow

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Hoří, mí vlastníci / Vlastníci


RUBRIKY

anketa (25) / český film (100) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (105) / fenomén (73) / festival (95) / flashback (5) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (2) / kauza (33) / kniha (124) / kritika (980) / mimo kino (163) / nekrolog (1) / novinka (785) / objev (2) / pojem (36) / portrét (17) / profil (111) / reflexe (25) / report (116) / rozhovor (168) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (946) / televize (111) / událost týdne (263) / videohra (69) / web (42) / zoom (164)