Hologram filmových osmdesátek / O tradované nostalgii po jedné dekádě

„Nic necharakterizuje osmdesátky tak, jako nostalgie po padesátkách,“ říká v jedné epizodě seriálu BoJack Horseman majitel nostalgického baru ve stylu osmdesátých let, ve kterém všechno vypadá jako z let padesátých. Za třicet let se možná bude v podobném duchu o současné dekádě říkat, že ji nejvíc vystihovala nostalgie po osmdesátkách. Dnešní popkultura do značné míry žije z více či méně přiznaných odkazů na osmou dekádu, která se postupně mění v určitý mýtus, jenž má svoje neustále zpřítomňované atributy. Je ale otázka, jestli se současnému ohlížení se po osmdesátkách vůbec dá říkat nostalgie.

Na co se (ne)vzpomíná

V současném mediálním kontextu najdeme široké spektrum citací a inspirací z osmdesátých let. Spadá sem seriál Stranger Things (2016–), fenomén Chuck Norris Facts, rodinný blockbuster Pixely (Pixels, 2015) aktualizující arkádové videohry, písničkový soundtrack k filmu Strážci galaxie (Guardians of the Galaxy, 2014), velká část superhrdinského univerza nakladatelství DC, která (poněkud těžkopádně) odkazuje na vlnu „grim and gritty“ komiksů autorů jako Frank Miller nebo Alan Moore, nízkorozpočtové a amatérské...