Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

kritika / Martin Mišúr / 7. 4. 2018

Pamatujete na udílení výročních cen Americké akademie v únoru 2012? Čtyřiaosmdesátiletý ročník přinesl napínavé klání: americký film o průkopníkovi francouzské kinematografie (Hugo a jeho velký objev) stál proti francouzskému snímku o nástupu zvukového filmu ve Spojených státech (Umělec). Elegance, svébytné zacházení s historickými okolnostmi a rošťácká nostalgie čněla z obou; vedle toho i dobrá kalkulace toho, co konvenuje vkusu akademiků. Vzájemné pocty oběma kinematografiím měly harmonickou pointu, každý film totiž dostal svorně po pěti Oscarech. Uběhlo pár let a francouzský režisér Michel Hazanavicius, tvůrce Umělce, natočil snímek o maoistickém – čili radikálně politicky vyhraněném – období svého slavného krajana Jeana-Luca Godarda. Výsledek je opět elegantní, rošťácký, jenže i značně problematický.

Jak známo, JLG patří mezi prominentní představitele francouzské nové vlny, jehož radikální nakládání s výrazovými prostředky filmového média ovlivnilo nesčetně tvůrců. Hazanavicius líčí Godarda se zřetelnou jízlivostí: neurotický, špatně oholený a asociálně jednající protagonista řeční do zemdlení o politice a potřebě revolučního postupu, čímž trýzní své méně zapálené blízké. Úsilím patrně bylo předvést prototyp aktivisty z leknutí, jehož pomýlený antisystémový zápal zrodilo krátkodeché vykypění společnosti koncem šedesátých let. Naneštěstí Hazanavicius přistupuje k problému ze zaťatě konzervativních pozic a připomíná výpisky z nějaké antikomunistické příručky: silně levicově orientovaní jedinci mají ve filmu pouze naivní, agresivní nebo pokryteckou tvář. JLG v jeden moment podvratně ocení marxisticko-leninské myšlení pro jeho „okecávací“ potenciál: ve filmu dost okázale pohrdá jednotlivcem, ovšem miluje lidstvo.

Místy se Hazanavicius pokouší umíněného maoistu zlidštit. Pokaždé, když JLG odloží či ztratí dioptrické brýle s typicky zahnědlými skly, působí méně agresivně, ba až bezbranně. Bez obrouček mimochodem vzdáleně připomíná Françoise Truffauta: věhlasného souputníka nové vlny, který se s někdejším přítelem Godardem právě na sklonku sledovaného období definitivně názorově rozešel. Inteligentní, břitký i nelevicový glosátor Truffaut přitom ve snímku nefiguruje a jeho pronikavé postřehy citelně schází. Tím spíše vynikne, jak argumentačně neduchaplné protihráče staví film vůči titulnímu obávanému. Pokrytectví a bezohlednost mu do tváře klopotně vmete Bernardo Bertolucci, nad odklonem JLG od žánrové tvorby směrem k té politické pak lamentuje mnoho náhodných kolemjdoucích. Ti se dožadují dalších filmů typu U konce s dechem či Pohrdání, čímž snímek naznačuje, že domněle normálního režiséra pohltila a vysála politika teprve po roce 1967. Jeden z prvních textů dvacetiletého Godarda se přitom se jmenoval Za politický film a ideové kontroverze způsobil již raným dílem Vojáček. Ostatně ani Pohrdání nepatří k hladivým zážitkům… Poněkud lacině vyznívá Hazanaviciusova představa o politickém modernismu, který má spočívat zejména v chaotickém natáčení demonstrací a úmorných hádkách uvnitř kolektivisticky vedených štábů.

Hazanavicius porůznu vyzobává jednotlivosti z Godardova filmového stylu (plošnost kompozic, rétoričnost, autonomní kamera nebo dlouhé jízdy) a dospívá k ironické pastiši. Na vlivné experimenty JLG s vyprávěním však po úvodních náznacích rezignoval a snímek nechává nenáročně plynout z perspektivy hrdinovy tehdejší manželky. Přestože má dění přibližovat tázavý ženský pohled, mnoho – s prominutím – uslintaných kompozic jasně prozrazuje, že za kamerou stojí muž. Skoro se nakonec vkrádá otázka, kdo je vlastně (větší) pokrytec.

Zájemci o karikaturu Jeana-Luca Godarda mohou sáhnout po překladu Bukowského románu Hollywood, kde dostává vtipně i trefně zabrat jakýsi nekomunikativní a špatně oholený Jon-Luc Modard (s. 28–29). Bukowski ve zmíněné pasáži odkazoval ke Godardovu pozdějšímu filmu Zachraň, si kdo můžeš (život), který jej pomyslně restartoval po rozchodu s radikálním politickým modernismem. Škoda, že Michel Hazanavicius tyto další tváře JLG opomíjí…

Obávaný (Le Redoutable, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Michel Hazanavicius, kamera: Guillaume Schiffman, střih: Anne-Sophie Bion, hrají: Louis Garrel, Stacy Martin, Bérénice Bejo, Grégory Gadebois, Tanya Lopert ad., 107 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 14. 12. 2017).

Obávaný (Le Redoutable, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Michel Hazanavicius, kamera: Guillaume Schiffman, střih: Anne-Sophie Bion, hrají: Louis Garrel, Stacy Martin, Bérénice Bejo, Grégory Gadebois, Tanya Lopert ad., 107 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 14. 12. 2017).

Přečteno 2292x

Článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Obávaný

****  ČTENÁŘI (4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


DALŠÍ Z RUBRIKY

Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival

Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony

Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice

Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić

Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“

Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize

Nekonečně mnoho tváří Cate Blanchett

Terapie strachem / Satiry Rubena Östlunda


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

Hledání otce, hledání syna / Dálava

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur #115 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Puchření západního Německa / Nekrofilní punk Jörga Buttgereita (Jiří Blažek, téma)

Pozor, vyletí ptáček / Thelma (Martin Šrajer, kritika)

Další sezona podivností / Stranger Things 2 (Jarmila Křenková, televize)

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT (Kamila Boháčková, kritika)

Editorial 115: Osmdesátky (Jindřiška Bláhová, editorial)

Úvod k tématu 115: Osmdesátky (Lukáš Skupa, téma)

+ více...