Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný
kritika / Martin Mišúr / 7. 4. 2018
Jak známo, JLG patří mezi prominentní představitele francouzské nové vlny, jehož radikální nakládání s výrazovými prostředky filmového média ovlivnilo nesčetně tvůrců. Hazanavicius líčí Godarda se zřetelnou jízlivostí: neurotický, špatně oholený a asociálně jednající protagonista řeční do zemdlení o politice a potřebě revolučního postupu, čímž trýzní své méně zapálené blízké. Úsilím patrně bylo předvést prototyp aktivisty z leknutí, jehož pomýlený antisystémový zápal zrodilo krátkodeché vykypění společnosti koncem šedesátých let. Naneštěstí Hazanavicius přistupuje k problému ze zaťatě konzervativních pozic a připomíná výpisky z nějaké antikomunistické příručky: silně levicově orientovaní jedinci mají ve filmu pouze naivní, agresivní nebo pokryteckou tvář. JLG v jeden moment podvratně ocení marxisticko-leninské myšlení pro jeho „okecávací“ potenciál: ve filmu dost okázale pohrdá jednotlivcem, ovšem miluje lidstvo.
Místy se Hazanavicius pokouší umíněného maoistu zlidštit. Pokaždé, když JLG odloží či ztratí dioptrické brýle s typicky zahnědlými skly, působí méně agresivně, ba až bezbranně. Bez obrouček mimochodem vzdáleně připomíná Françoise Truffauta: věhlasného souputníka nové vlny, který se s někdejším přítelem Godardem právě na sklonku sledovaného období definitivně názorově rozešel. Inteligentní, břitký i nelevicový glosátor Truffaut přitom ve snímku nefiguruje a jeho pronikavé postřehy citelně schází. Tím spíše vynikne, jak argumentačně neduchaplné protihráče staví film vůči titulnímu obávanému. Pokrytectví a bezohlednost mu do tváře klopotně vmete Bernardo Bertolucci, nad odklonem JLG od žánrové tvorby směrem k té politické pak lamentuje mnoho náhodných kolemjdoucích. Ti se dožadují dalších filmů typu U konce s dechem či Pohrdání, čímž snímek naznačuje, že domněle normálního režiséra pohltila a vysála politika teprve po roce 1967. Jeden z prvních textů dvacetiletého Godarda se přitom se jmenoval Za politický film a ideové kontroverze způsobil již raným dílem Vojáček. Ostatně ani Pohrdání nepatří k hladivým zážitkům… Poněkud lacině vyznívá Hazanaviciusova představa o politickém modernismu, který má spočívat zejména v chaotickém natáčení demonstrací a úmorných hádkách uvnitř kolektivisticky vedených štábů.
Hazanavicius porůznu vyzobává jednotlivosti z Godardova filmového stylu (plošnost kompozic, rétoričnost, autonomní kamera nebo dlouhé jízdy) a dospívá k ironické pastiši. Na vlivné experimenty JLG s vyprávěním však po úvodních náznacích rezignoval a snímek nechává nenáročně plynout z perspektivy hrdinovy tehdejší manželky. Přestože má dění přibližovat tázavý ženský pohled, mnoho – s prominutím – uslintaných kompozic jasně prozrazuje, že za kamerou stojí muž. Skoro se nakonec vkrádá otázka, kdo je vlastně (větší) pokrytec.
Zájemci o karikaturu Jeana-Luca Godarda mohou sáhnout po překladu Bukowského románu Hollywood, kde dostává vtipně i trefně zabrat jakýsi nekomunikativní a špatně oholený Jon-Luc Modard (s. 28–29). Bukowski ve zmíněné pasáži odkazoval ke Godardovu pozdějšímu filmu Zachraň, si kdo můžeš (život), který jej pomyslně restartoval po rozchodu s radikálním politickým modernismem. Škoda, že Michel Hazanavicius tyto další tváře JLG opomíjí…
Obávaný (Le Redoutable, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Michel Hazanavicius, kamera: Guillaume Schiffman, střih: Anne-Sophie Bion, hrají: Louis Garrel, Stacy Martin, Bérénice Bejo, Grégory Gadebois, Tanya Lopert ad., 107 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 14. 12. 2017).
Obávaný (Le Redoutable, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Michel Hazanavicius, kamera: Guillaume Schiffman, střih: Anne-Sophie Bion, hrají: Louis Garrel, Stacy Martin, Bérénice Bejo, Grégory Gadebois, Tanya Lopert ad., 107 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 14. 12. 2017).
Přečteno 2292x
Článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Obávaný
**** ČTENÁŘI (4)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán
Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil
Hledání otce, hledání syna / Dálava
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Puchření západního Německa / Nekrofilní punk Jörga Buttgereita (Jiří Blažek, téma)
Pozor, vyletí ptáček / Thelma (Martin Šrajer, kritika)
Další sezona podivností / Stranger Things 2 (Jarmila Křenková, televize)
Být dobrovolným OUTsiderem / OUT (Kamila Boháčková, kritika)
Editorial 115: Osmdesátky (Jindřiška Bláhová, editorial)
Úvod k tématu 115: Osmdesátky (Lukáš Skupa, téma)