Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena
kritika / Ivo Michalík / 21. 3. 2018
Podobně jako on, také Lelio vnímá Marinu především jako normální lidskou bytost. Skutečnost, že se jedná o transgender ženu, sice autor filmu akcentuje, ale vypráví příběh, který s tímto faktem pracuje spíše v druhém plánu. Do popředí staví člověka, který náhle ztratil milovaného partnera. Člověka smířeného se svou sexualitou i potenciálními potížemi, které s jeho netradičním statusem souvisejí. Kdy se Marina pro změnu pohlaví rozhodla a co ji k tomu vedlo? Jaké bylo skutečné pozadí Orlandova rozvodu? Za jakých okolností se dali dohromady? Nic z toho není pro fabuli Fantastické ženy důležité. Ve středu snímku se bije za svá práva mladá servírka, vyrovnaná sama se sebou, ale čelící úskalím spojeným s konformitou společnosti, se kterou se vzhledem k tragické události musí chtě nechtě konfrontovat.
Většinovou společnost zde zastupuje v první řadě rodina zesnulého muže. Její členové se bez uzardění neváhají uchylovat k přízemním narážkám a explicitním útokům na Marinu. Očekávatelně ji častují některým ze synonym plastického slova „zrůda“. Jejich jednání jde nicméně alespoň do určité míry pochopit. Přece jen se jedná o člověka, který jim (pravděpodobně) odloudil manžela a otce. Neochota hledat chyby u sebe samých a potřeba dát průchod zoufalství skrze pudovou agresi je možná odsouzeníhodná, ale do určité míry snesitelná. Alespoň do chvíle, kdy v možná nejsugestivnější scéně celého filmu přejdou někteří z nich od slov k činům.
Z obecného hlediska se mnohem nebezpečnější jeví ztvárnění přístupu, který tváří v tvář transgender ženě volí zástupci vědy (lékař) a represivní moci (falešně vstřícná policistka). Jakmile se titulní hrdinka ocitne v soukolí jejich libovůle, cítí se všelijak, ale rozhodně ne fantasticky. Donucení svléknout se před neprofesionálně vystupujícím mužem v bílém plášti nebo zodpovídat intimní otázky povýšené kriminalistce Marině zřetelně působí mnohem větší bolest než ty nejzákeřnější invektivy ze strany smutečních hostů pobouřených její touhou po rozloučení.
Jako bytost sebevědomou a samostatnou osobnost ji Lelio s kameramanem Benjamínem Echazarretou situují téměř výhradně do středu svých kompozic. Zároveň však neváhají zdůrazňovat její výlučnost a stísněnost některých situací rámováním obrazu nezřídka na hranici přirozenosti – opakované scény z výtahu, případně pod dveřmi toalety. Převážně však režisér volí pozorovatelský odstup vlastní například krajanovi Pablu Larraínovi, jednomu z producentů filmu. Ten souzní i – vzhledem k tématu – s až překvapivě civilním projevem všech herců, včetně dominantní Daniely Vega.
Tato poloha příběhu svědčí mnohem více než almodóvarovská varianta magického realismu, prosazující se ve Fantastické ženě prostřednictvím několika „snových“ sekvencí. Ty působí zbytečně popisně a tvrdé emocionalitě snímku spíše ubírají. Nemají totiž daleko k tezovitosti, jdoucí proti umělecké vizi. Ve srovnání s Glorií se však scenáristické dvojici, kterou kromě Lelia opět tvoří i Gonzalo Maza, podařilo oprostit od banalit. Vytvořili dílo, které dosavadní kinematografické ztvárňování tématu transgenderu (například Hra na pláč nebo Dánská dívka) v mnohém překračuje.
Fantastická žena (Una mujer fantástica, Chile, Německo, USA, Španělsko, 2017, IMDb)
Režie: Sebastián Lelio, scénář: Sebastián Lelio, Gonzalo Maza, kamera: Benjamín Echazarreta, střih: Soledad Salfate, hudba: Matthew Herbert, hrají: Daniela Vega, Francisco Reyes, Luis Gnecco, Aline Küppenheim ad., 104 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 9. 11. 2017).
Fantastická žena (Una mujer fantástica, Chile, Německo, USA, Španělsko, 2017, IMDb)
Režie: Sebastián Lelio, scénář: Sebastián Lelio, Gonzalo Maza, kamera: Benjamín Echazarreta, střih: Soledad Salfate, hudba: Matthew Herbert, hrají: Daniela Vega, Francisco Reyes, Luis Gnecco, Aline Küppenheim ad., 104 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 9. 11. 2017).
Přečteno 3110x
Článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Fantastická žena
**** CINEPUR (1.5)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty
Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej
Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Trpké hrozny zmaru / Krotká (Ondřej Pavlík, kritika)
Hologram filmových osmdesátek / O tradované nostalgii po jedné dekádě (Antonín Tesař, téma)
Úvod k tématu 115: Osmdesátky (Lukáš Skupa, téma)
Editorial 115: Osmdesátky (Jindřiška Bláhová, editorial)
Další sezona podivností / Stranger Things 2 (Jarmila Křenková, televize)
Být dobrovolným OUTsiderem / OUT (Kamila Boháčková, kritika)