Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů
kritika / Daniel Řehák / 9. 2. 2018
Johnson se nebojí přidat na komediálním a dobrodružném charakteru ani rozvíjet politické a metafyzické podtexty. Stejně tak trhá vazby na původní trilogii, prequely z devadesátých let i pilotní díl trilogie nové. Zároveň je rozvíjí neočekávaně, a přesto promyšleně. O takzvaném šoku, který zaplavil sociální sítě a některé filmové servery, kde fanoušci lkali nad zklamanými očekáváními a tím, že příběh se nerozvíjí tak, jak by sami chtěli, nemůže být při otevřeném sledování Posledního z Jediů vůbec řeč. Naopak. Ve světě Hvězdných válek se stalo konečně něco, co není pouhou recyklací a uctivou snahou vkusně „podojit“ originál. Ale jako se od minulosti nemůže zcela odříznout komplexní záporný hrdina, vnuk Dartha Vadera a syn Hana Sola, Kylo Ren, nemůže to udělat ani Johnson.
Jeho scénář, stejně jako režie, nejsou bez chyby. Hvězdné války jsou velké a drahé divadlo a Johnson, stejně jako kdysi Lucas, si s sebou nese minulost nezávislého tvůrce. Jeho dílo mu tak místy přebujelo pod rukama. Také se ukazuje, že některé z postav, jež mu zanechali scenáristé Lawrence Kasdan a J. J. Abrams, je těžké postavit na vlastní nohy. Chybí jim protiváha, konflikt nebo účel, který jim musí Johnson připravit přidáním dalších figur. Mezi bývalým vojákem Prvního řádu Finnem a pilotem odboje Poem Dameronem lze najít podobné charakterové vlastnosti, jako je impulzivnost, rychlá vyřídilka a talent dostávat se do neřešitelných situací, nelze je však ani škrtnout ani spojit v jednu. Je třeba pro ně najít protihráče. Právě jejich dějové linie jsou v Johnsonově scénáři nejméně přesvědčivé a obsahují řadu hluchých míst, jako například pubertálně revoltující demolici ráje zábavy pro zbohatlíky jménem Canto Bay. Nicméně, i ta je nakonec vykoupena objevem nové postavy jménem DJ, která po smrti Hana Sola konečně přináší do galaxie zpět nejednoznačnost, nevypočítavost a také charisma hlavního představitele Benicia Del Tora.
Jeho postava lamače kódů také narušuje striktní a snad už trochu přemrštěný dualismus v „náboženské“ rovině Posledního z Jediů, kterou reprezentuje dějová linka hlavní hrdinky Ray. Ta prochází na jedné zapomenuté planetě školením pod taktovkou zhrzeného hrdiny Luka Skywalkera. Paralela s výcvikem, který Luke kdysi postoupil pod mistrem Yodou, šikovně využívá efektu zklamaných očekávání a snaží se diváka překvapovat v každé scéně. Zde si Johnson dovolil nechat léta obdivovanou postavu, jejíž cestou za prozřením byly Lucasovy staré filmy, novým vývojem a sebepoznáním, aby ji dovedl až na samý konec, který je tím nejsilnějším z celého filmu.
Když zazní věta, že je těžkým údělem mistrů vidět žáky, jak je přerůstají, je klidně možné ji vztáhnout na tvůrce nové a staré generace Hvězdných válek. Nad patetickou pohádku o hrdinech, kteří nezklamou, postavil Johnson příběh o naději skrze chybující a tápající figury, které se za hrdiny nepovažují. Do světa založeného na rovnováze, až matematicky chladné vyrovnanosti dobra a zla, světla a temnoty vrátil nenápadně otázku po tom, za co tedy máme bojovat a co je podstatné. Díky těmto myšlenkám se jeho dílu dá odpustit dramaturgicky kostrbatá střední část, kolísavá dynamika i některá slabší režijní rozhodnutí. Jeho snímek neuvidí, kromě dětí, nikdo, kdo by nevěděl, o co ve Hvězdných válkách kráčí. Ale zatímco děti rozeznají, co je podstatné, okamžitě, jejich odborně vybaveným rodičům a starším sourozencům bude chvíli trvat, než ono kdysi fascinované dítě v sobě naleznou, pokud ho naleznou vůbec. Johnson po nich chce totiž trochu víc, než si zavzpomínat a zabrečet nad starými dobrými časy, kdy bylo všechno stejně lepší.
Star Wars: Poslední z Jediů (Star Wars: The Last Jedi, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Rian Johnson, kamera: Steve Yedlin, střih: Bob Ducsay, hudba: John Williams, hrají: Adan Driver, Daisy Ridley, Mark Hamill, Benicio Del Toro ad., 152 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 14. 12. 2017).
Star Wars: Poslední z Jediů (Star Wars: The Last Jedi, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Rian Johnson, kamera: Steve Yedlin, střih: Bob Ducsay, hudba: John Williams, hrají: Adan Driver, Daisy Ridley, Mark Hamill, Benicio Del Toro ad., 152 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 14. 12. 2017).
Přečteno 2365x
Článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Star Wars: Poslední z Jediů
**** CINEPUR (3)
**** ČTENÁŘI (2)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story
Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé
Hledá se Dory / Splněné zadání a ani o šupinu navíc
Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Skoro jako hraný film / IDFA 2017 (Petr Horký, report)
Hologram filmových osmdesátek / O tradované nostalgii po jedné dekádě (Antonín Tesař, téma)
Filmy z čínského butiku / Pingyao Crouching Tiger Hidden Dragon International Film Festival 2017 (Martin Kudláč, report)
Puchření západního Německa / Nekrofilní punk Jörga Buttgereita (Jiří Blažek, téma)
Filmová historie v kontextu dějin totality / Film a dějiny 5 a 6 (Vítězslav Chovanec, kniha)
Za hranicí odhodlání / Over the Limit (Martin Svoboda, zoom)