Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

kritika / Kamila Dolotina / 9. 3. 2018

Ve svém pátém filmu Nemilovaní o rozleptání základních rodinných vazeb Andrej Zvjagincev nečekaně přechází z maskulinního světa despotických manželů a otců k zákrutům ženské psýchy. Namísto zájmu o problematiku ženské a mužské perspektivy si ale vystačí s deterministicky laděnou diagnózou o neschopnosti dnešní morálně labilní společnosti pozdvihnout blaho rodiny nad vlastní prospěch.

Někdejší submisivní trpitelky nahradila v Nemilovaných macešská nátura Ženi, která chce po probíhajícím rozvodovém řízení „jít dál“. Dvanáctiletý syn Aljoša zosobňující krach neúspěšného svazku ji po boku zabezpečeného byznysmena rozhodně chybět nebude, a tak se ho rozhodne umístit do internátu. Matčin ortel s dovětkem: „Stejně ho pak čeká vojna, tak ať si zvyká“, si chlapec vyslechne nezpozorován. To, že se Aljoša následně ztratil, se sebestřední rodiče s příznačným příjmením Slepcovi dozvědí až díky telefonátu ze školy. Ve svém životě ho totiž neregistrují už dávno. Příčiny emoční vyprahlosti hledá Zvjagincev v rodinném zázemí ženských postav neschopných zhostit se mateřské role v jejím tradičním duchu. Averze k potomkům a povinnostem s nimi spojeným zaznívá i z úst Aljošovy babičky a výřečné kadeřnice. Nejedná se tu ale o emancipaci, jako spíš o dědičné sobectví a nenávist popírající podstatu ženství, jak ji chápe režisér. V Ženě jako ústřední ženské postavě příběhu o nelásce (doslovný překlad titulu) režisér potrhuje alegorické zosobnění matičky/macechy Rusi odvrhující a fakticky zabíjející vlastní dítě. Pro ty, kterým by tato asosiace v průběhu filmu unikala, je pro jistotu v předzávěrečné scéně vyřčena naplno.

Morální rozklad jako předzvěst nastávající apokalypsy tu nabírá dosud nejvyhrocenější podoby. V Rusku je nicméně přes všechnu svou alarmující bezútěšnost film vnímán jako pozitivní doklad rodící se občanské společnosti, fenoménu dávno vymizelého už za raných dob budování socialistického ráje. Dobrovolní záchranáři, kteří se nezištně vydají hledat pohřešovaného chlapce, snad představují režisérovu alternativu smysluplné existence emočně apatické společnosti nacházející se v militantně naladěné zemi. Válka na Ukrajině ostatně variuje další z „rodinných roztržek“ v souladu s přesvědčením, že Ukrajina je Rusi „bratrskou zemí“. Televizní zpravodajství o Donbasu (nelásce kontaminující i národy) sledují v závěru filmu oba někdejší manželé už v lůně svých nových vztahů. Ty však neodlišuje od toho předchozího vřelost, ale jen změna dekorací: dražší typ mobilu, do něhož Žeňa bez ustání civí, a věk nového blonďáčka, který Borise nezajímá víc než kdysi Aljoša.

Pohyb postav v začarovaném kruhu krátkozrakých tužeb a tristní rodinné i profesní determinace režisér podtrhuje zdvojováním a zrcadlením jednotlivých motivů. Žeňa jako manažerka salonu krásy je nutně předurčena k lpění na povrchu. Zvjagincev opojně zrcadlí tuto bytost v naleštěných plochách luxusních propriet, které namísto nitra odrážejí jen samolibost. Mrazivý tón předkládaného příběhu a emočního naladění postav je v prologu a epilogu (přepáleně podbarvených nervně minimalistickou stopou) charakterizován tuhým podzimem, který se co nevidět překotí do třeskuté zimy. Jak naznačuje neúprosný přírodní cyklus a kruhová kompozice – z bludného kruhu není cesty ven.

Opojení komponováním čím dál efektnějších a vizuálně podmanivějších mizanscén má ale i svou odvrácenou tvář. Obrazová a smyslová doslovnost připravuje film o dialog s divákem, a stává se namísto toho direktivním tvrzením demiurga. Četné přiznané citace Zrcadla a Stalkera se pod rukama Zvjaginceva proměňují v ornamenty charakteristické spíš pro protivně didaktický tón „emigračních“ děl Tarkovského. Odkaz ruského metafyzika má přízemnější podobu i v nakládání s referencí k Bohu. Ten je zde přítomen kromě kárajícího osudu hlavně v postavě pravoslavně bigotního Borisova šéfa. Ve filmu složeném především ze Zvjagincevových prověřených ingrediencí představuje ale trocha vtipu inovujícího alegorické pozadí příběhu vlastně vítané zpestření. A možná i cestu, kterou se může režisér vydat, aby v bludném kruhu svého dokonale vycizelovaného univerza neuvízl sám.

Nemilovaní (Neljubov, Rusko, Francie, Belgie, Německo, 2017, IMDb)
Režie: Andrej Zvjagincev, scénář: Oleg Něgin, Andrej Zvjagincev, kamera: Michail Kričman, střih: Anna Mass, hudba: Jevgenij Galperin, Saša Galperin, hrají: Marjana Spivak, Alexej Rozin, Matvěj Novikov, Marina Vasiljeva, Andris Keišs, Alexej Fatějev, Sergej Borisov ad., 127min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 18. 1. 2018).

Nemilovaní (Neljubov, Rusko, Francie, Belgie, Německo, 2017, IMDb)
Režie: Andrej Zvjagincev, scénář: Oleg Něgin, Andrej Zvjagincev, kamera: Michail Kričman, střih: Anna Mass, hudba: Jevgenij Galperin, Saša Galperin, hrají: Marjana Spivak, Alexej Rozin, Matvěj Novikov, Marina Vasiljeva, Andris Keišs, Alexej Fatějev, Sergej Borisov ad., 127min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 18. 1. 2018).

Přečteno 1597x

Článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Nemilovaní

****  CINEPUR (2.8)

****  ČTENÁŘI (2.7)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Netflix

Editorial 126 / Netflix

Big (not) in Japan / Anime na Netflixu

Algoritmický výběr druhů / Netflix a dokumentární film

(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu

Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Více naděje už nemáme / Léto a subtilnost vědomého primitivismu

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje

Z(a)tracená sláva / Glory

Ženy bez vlastností / Bába z ledu

Julieta / Dotek smrti a vášně


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (246) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #115 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů (Daniel Řehák, kritika)

Trpké hrozny zmaru / Krotká (Ondřej Pavlík, kritika)

Je český film neviditelný? (Přemysl Martinek, glosa)

Puchření západního Německa / Nekrofilní punk Jörga Buttgereita (Jiří Blažek, téma)

Filmy z čínského butiku / Pingyao Crouching Tiger Hidden Dragon International Film Festival 2017 (Martin Kudláč, report)

V Americe se nekecá / Rasové a jiné menšiny v septalogii Policejní akademie (Ivo Michalík, téma)

+ více...