Je český film neviditelný?

Vzhledem k tomu, že podíl národní produkce na návštěvnosti kin patří v případě našeho trhu k těm nejvyšším v Evropě – paradoxní. Veřejná diskuse se ale okolo tohoto tématu točí už několik let. Jak je možné, že filmy, jejichž výroba je financována z peněz veřejných institucí, mají tak mizernou návštěvnost? Otázka se otevírá vždy, když do kin vstupuje dokument nebo výrazný autorský hraný film. A nikam nevede.

(Autorský hraný film a dokumenty jsou kvůli nízké návštěvnosti do značné míry odkázány na financování z veřejných zdrojů, a vracíme se tak opět na začátek.) Ano, český film a především jeho nejkvalitnější a neslibnější reprezentanti jsou neviditelní a nesouvisí to s kvalitou českého publika, ale s tím, že jen málo aktivních producentů o něm má jakoukoli konkrétní představu. Tváříme se, že úspěch filmu je často dílem náhody. Při pohledu na úspěchy filmů jako Nuda v Brně nebo Anděl Páně 2 je to do jisté míry pravda. Ale ten neúspěch je často dílem nepochopení situace, do které film vstupuje. Ponechme stranou souhrnná čísla, kondici českých kin a úspěch lidových blockbusterů a pojďme se podívat na to, jak si v distribuci vedly některé z klíčových titulů loňského roku. Mnohé to o stavu české...