Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

1. 12. 2017 / Kamila Boháčková
téma
Placený

Po nástupu počítačové 3D animace na konci devadesátých let byl klasickému loutkovému filmu¹ předvídán zánik. Loutka však nevymizela - paradoxně došlo k posílení její pozice mezi dalšími druhy animace. Ve světě stále zažívají úspěch loutkové filmy Tima Burtona, studia Aardman Animations nebo studia Laika či díla Adama Elliota. Jak se však v současnosti daří loutkovému filmu v Česku a v sousedním Polsku, tedy v zemích, jež se mohou pyšnit slavnými tradicemi a které v daném odvětví patřily k nejbohatším a nejpozoruhodnějším z celé střední a východní Evropy? Co zajímavého mohou v konkurenci zmiňovaných studií a tvůrců aktuálně nabídnout?

Česko v zajetí nových technologií

Od dob Jiřího Trnky, jenž natočil svůj poslední snímek Ruka v roce 1965, se české loutkové filmy v lecčems změnily. Na rozdíl od Trnky, který vracel loutce její původní magický význam spjatý s dávnými rituálními počátky, se dnešní animátoři spoléhají vesměs na lip-synch (jejich loutky tudíž dokážou mluvit). Loutkové filmy se také vyhýbají patosu a komentáři mimo obraz, jsou mnohem expresivnější a tvůrci je posouvají do dříve netušených žánrových poloh, často ovlivněných hraným filmem. Zrychlila se i střihová a záběrová skladba loutkových...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Visegrádská animace

114 / prosinec 2017
Více