Assassin / Introspektivní boření žánru
Poslední film tchajwanského režiséra Chou Siao-siena propojuje autorův kontemplativní styl s historickou legendou staré Číny. Příběh ctnostné vražedkyně z 9. století se soustředí na poslední etapu jejího výcviku, kdy musí své paní prokázat oddanost k vyšším principům tím, že se vrátí do rodného kraje a popravou svého někdejšího snoubence se zřekne všech osobních a rodinných vazeb.
Tvorba předního zástupce tchajwanské nové vlny je v tuzemsku málo známá, přestože pražská retrospektiva s osobní účastí autora vedla letos na jaře k mírné nápravě. Pro pochopení Assassina hraje obeznámenost s Siao-sienovým užitím plan-séquence důležitou roli, klíčová je ovšem znalost žánru wu-sia. V západním kontextu se hrdinský epos s prvky bojových umění a magie spojuje téměř výhradně s rozmáchlými kostýmními velkofilmy na počátku milénia jako Tygr a drak (Ang Lee, 2000) či Hrdina (Čang I-mou, 2002). Hlavní éra wu-sia snímků ale v Asii spadá do šedesátých a sedmdesátých let, kdy se příběhy o osamělých bojovnících s přísným kodexem cti a schopností popírat fyzikální zákony volně napojovaly na žánr hororu, komedie či akčního filmu. Na druhou stranu nelze automaticky spojovat wu-sia s martial arts...