Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Oceňovaný finský režisér Dome Karukoski ve svém posledním filmu Mrzout reflektoval formou cynické komedie vnímání soudobé finské společnosti a hektické moderní doby očima stárnoucího muže. Ve svém nejnovějším snímku Tom of Finland se naopak vrací do historie. V biografickém příběhu jednoho z nejzásadnějších představitelů gay kultury 20. století, finského umělce Touko Valio Laaksonena, přijímá hledisko ostrakizovaného jedince, skrze nějž sleduje společenský vývoj ve finské společnosti a emancipaci homosexuálů ve druhé polovině 20. století. Tentokrát volí formu diváckého a finančně náročného koprodukčního velkofilmu a v přehledném lineárním vyprávění vyzdvihuje nejzásadnější momenty ze života autora kultovních kreseb, známého celosvětově pod pseudonymem Tom of Finland. Jeho díla plná homoerotického napětí a pornografických výjevů, portrétující uniformované maskulinní nadsamce s naddimenzovanými genitáliemi, se stala legendárními. Byla tu mnohem dříve než filmové gay porno, které se rozmohlo ve druhé polovině 20. století a jemuž fantazie finského kreslíře v hojné míře posloužily jako životodárná inspirace.

Do značné míry kontroverzní látka by mohla svádět k ilustraci sexuálních výjevů a bulvarizaci autorova života. Karukoski naopak příběh usazuje do žánru konvenčního životopisného filmu, který nechtěné rezonance výrazně tlumí. Díky výpravné mizanscéně, heroizaci hlavního hrdiny a atraktivnímu hereckému obsazení, kde narazíme na největší mužské herecké hvězdy současné finské kinematografie, snímek výrazně cílí na široké spektrum diváků. Přístupnost příběhu pro všechny diváky posiluje především zcela univerzální téma boje jedince za svobodu a právo na své vlastní sexuální i umělecké sebeurčení. Tvůrci filmu zde kontrastují silný příběh jedince a velké dějiny 20. století. Skrze životní osud Toma otevírají důležitá témata spojená s životem gay komunity v uplynulém století, jako jsou válečná traumata, perzekuce homosexuálů nebo epidemie AIDS.

Pokud se tedy film drží v rámci současných konvencí žánru životopisných filmů a nepouští se do výraznějších stylistických ani formálních experimentů, z hlediska queer kinematografie může představovat poměrně významný milník. A to nejen proto, že se tato výrazná postava malířství a kresby dostává do narativního filmu vůbec poprvé. Film jako by navazoval na snímky z letošního roku Na konci světa a Call Me by Your Name. Tato díla neukazují homosexuály jako trpící a tragické figury, které nemohou dojít k pozitivnímu finále. Tento sílící trend v rámci queer kinematografie posledních let povyšuje Toma of Finland na zcela novou úroveň, kdy titulní postavu stylizuje téměř do podoby národního hrdiny a výrazně akcentuje jeho dobový vliv na revoluci v obecném vnímání homosexuálů i mimo evropský kontext. Fikční svět filmu tvoří nejrůznější obdoby gay komunit a homosexualita je všudypřítomná. Zaběhnutý řád tohoto světa narušují vždy heterosexuální postavy obvykle reprezentované policisty či vyšetřovateli, kteří jsou povětšinou nositeli restrikcí proti homosexuálům. Karukoski zde vytváří exkluzivní rekonstrukci dobové homosexuální společnosti, a je to právě ona, která se ve filmu stává naprosto normativní, nehledě na to, jak velkým tabu ve své době byla. Snímek vyvolává téměř viscerální zážitek, kdy ze scén nahodilých sexuálních setkání v setmělých parcích nebo hédonistických gay party plných dýmu můžeme příchuť cigaret a potu takřka plně pocítit.

Tom of Finland je poctivý životopisný film, osvětlující život a dílo jedné ze zásadních postav queer kultury 20. století. Nedosahuje sice svobodomyslné a podvratné síly kreslířových nejznámějších děl a především v závěrečné třetině věnované osmdesátým letům se výrazně soustředí na ilustraci represivního politického kontextu. Přesto díky neortodoxní hlavní postavě velmi zábavně a sebevědomě podvrací představu o doposud vžitém pojmu národní hrdina.