Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Válka hrou / Chlapi nepláčou
kritika / Tomáš Gruntorád / 12. 12. 2017
Slovinský psycholog Ivan se snaží v kolektivní terapii odblokovat a zapudit komplexy devíti vybraných veteránů z různých zemí bývalé Jugoslávie. Válka se během jeho sezení s Chorvaty, Srby a Bosňáky stává jakousi jevištní inscenací, v níž účastníci terapie načrtávají své vzpomínky jako scenáristé situace a sledují, jak ostatní přehrávají jejich zážitky. Jednotlivé postavy vplouvají do cizích rolí, zakoušejí na vlastní kůži cizí pocity a poskytují svým někdejším spolubojovníkům i protivníkům útěšnou zpětnou vazbu k nevratným selháním a Sophiiným volbám, po nichž po dekádách zbyly výčitky svědomí a psychiatrické diagnózy. Skrze shodný podíl různých stran na stejných zločinech a sdílený osud fyzicky či duševně poznamenaných jedinců k sobě skutečně nalézají cestu.
Tato optimistická rovina Drljevićova filmu má protiváhu v tu explicitních, tu subtilnějších poukazech na všudypřítomnost příčin, z nichž války vznikají. I chvilková setkání zástupců různých i stejných národů, jejich drobné rozhovory či jen pohledy v sobě nesou jasná zdůrazňování identit a vymezování se vůči identitám druhých. Promluvy jako „Kdybys byl pravý Chorvat, stál bys při mně“, „Takový jako ty nám byl čert dlužen“, „Ještě že se toho nedožila tvá máma, aby nemusela koukat na tohle“ nebo „Už nejsem chlap“ odkazují k shůry ustaveným ideálním kategoriím. Pokud do nich někdo nepatří, je okamžitě méněcennou aberací či rovnou nepřítelem.
Nestálou povahu míru, v němž žijí národy postjugoslávských států, naznačuje přírodní metafora z prvního záběru filmu: zelenou krajinu s nepatřičně ztrouchnivělým stromem uprostřed v popředí začne najednou zahalovat mlha, až se výhled do dáli promění v království neproniknutelné šedi. Mír je jen formálním stavem, který se může snadno a rychle rozplynout v mlhách nenávistných nacionálních sentimentů, stále prorůstajících celou společností. Ivan sice veteránům vyčítá, že v jejich myslích stále přežívá zášť, ale skupinový výlet na muslimský pohřeb ukáže, že konfliktní atmosféra panuje všude tam, kde jsou lidé.
K všudypřítomnosti nevraživosti a neschopnosti vytěsnit ji z mysli přispívá i provázání různých mediálních reprezentací a her s agresivní vibrací. Krom toho, že muži přehrávají své příběhy z pole jako na divadelní zkoušce, zde televize vysílá akční filmy na dobrou noc, tým nezletilých fotbalistů v modrých dresech trénuje na zápas proti jinému mužstvu a opilce v baru pohltí bitevní hra se stolním inventářem a imaginárními zbraněmi. Jindy se veteráni, rozdělení do družstev pelikánů a tučňáků, marně snaží pouhým dotekem proměňovat ostatní na členy svého týmu, přepisovat jejich identity na vlastní, utvořit seskupení sobě rovných.
V Drljevićově filmu se proměňují i zdánlivě ustálené mezilidské vztahy, což provokuje k otázce, co lidi skutečně spojuje a rozděluje. Umělé, jasně vymezené národnostní kategorie to nejsou, protože film sleduje gradující neshody mezi dvěma Chorvaty a paralelně i mezi dvěma Muslimy a dvěma Srby, stejně jako družný vztah Chorvata se Srbem, kteří se později drsně znesváří. Balancuje mezi utopickým snem o světě, v nichž nacionální rozdíly nebudou hrát roli a všichni se spojí do jedné lidské pospolitosti, a realistickým pohledem na důvody, proč se to pravděpodobně nikdy nestane.
Chlapi nepláčou (Muškarci ne plaču, Bosna a Hercegovina, Slovinsko, Německo, Chorvatsko, 2017, IMDb)
Režie: Alen Drljević, scénář: Alen Drljević, Zoran Solomun, kamera: Erol Zubčević, střih: Vladimir Gojun, hudba: Dado Jehan, hrají: Sebastian Cavazza, Ermin Bravo, Leon Lučev, Boris Isaković, Boris Ler ad., 98 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 5. 10. 2017).
Chlapi nepláčou (Muškarci ne plaču, Bosna a Hercegovina, Slovinsko, Německo, Chorvatsko, 2017, IMDb)
Režie: Alen Drljević, scénář: Alen Drljević, Zoran Solomun, kamera: Erol Zubčević, střih: Vladimir Gojun, hudba: Dado Jehan, hrají: Sebastian Cavazza, Ermin Bravo, Leon Lučev, Boris Isaković, Boris Ler ad., 98 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 5. 10. 2017).
Přečteno 3622x
Článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
5 /1
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev
BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal
Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi
DALŠÍ Z RUBRIKY
Candyman. Candyman. Candyman. Candyman… Candyman Candyman
Životopis ve čtyřech aktech / Portrét Nagisa Óšima
Blondýnka / Páni mají raději oběti
R.N.M. / Člověk člověku medvědem
Znamení doby / Kolaps a apokalypsa v kinematografii devadesátých let
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Obrazy starého světa / Služebníci
Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec
Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu
RUBRIKY
anketa (32) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (119) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (17) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (16) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1116) / mimo kino (192) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (52) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (88) / téma (1029) / televize (138) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017
Z obsahu tištěného čísla:
IMAX spiritualita / Cesta času (Janis Prášil, kritika)
Ztrácení zralého Pabla / Neruda (Martin Mišúr, kritika)
Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši (Ivo Michalík, kritika)
Úvod k tématu 114: Visegrádská animace (Lukáš Skupa, téma)
Assassin / Introspektivní boření žánru (Anna Krejčířová, mimo kino)
Editorial 114: Visegrádská animace (Jindřiška Bláhová, editorial)