Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši
kritika / Ivo Michalík / 22. 12. 2017
Enyedi sice filmový průmysl de facto nikdy úplně neopustila, přesto se celkem pochopitelně nabízí otázka, zda se dokázala přizpůsobit aktuálním kinematografickým trendům natolik, aby její dílo nepůsobilo příliš archaickým dojmem. Zvlášť, když se opět rozhodla nahlížet fádnost běžné reality ve chvíli, kdy do ní zasáhne zcela iracionální prvek. V Čarostřelci šlo o aluze na slavnou operu Carla Marii von Webera prostřednictvím projektilů, které nikdy neminou svůj cíl, v Šimonu kouzelníkovi o titulní postavu řešící i zamotaný mord magickou dedukcí. O těle a duši se oproti nim drží více při zemi. Ústřední zápletka se opírá pouze o skutečnost, že se oběma hlavním postavám pravidelně zdává stejný sen – proměňují se v jelena a laň, zvířata, která koexistují v dokonalé symbióze uprostřed tichého lesa. Ten vytváří přímý protiklad k areálu jatek, ve kterém se valná většina příběhu odehrává.
Nelítostné záběry z továrny na průmyslovou smrt skotu dají snímku hned na začátku brutálně chladný ráz. Enyedi se totiž navzdory neskrývané zálibě v klasické romanci nevyhýbá ani sekvencím, které se jinak objevují spíše v aktivistických videích upomínajících na výhody rostlinné potravy. Autorka však jejich prostřednictvím nekáže o krutém osudu živých bytostí, které jsou předurčeny stát se dříve nebo později potravou svých katů. Využívá jich především k tomu, aby razantním způsobem zpřítomnila ústřední dojem tělesnosti, kterou, jak anticipuje titul filmu, staví na stejnou úroveň jako duševní podstatu lidství. Děje se tak ve smyslu prostředí, které jednající postavy obklopuje, ale i v dalších rovinách.
Dvojice zdánlivě nesourodých lidí, kteří k sobě po celou dobu (ne)hledají cestu, trpí vlastními handicapy – on má chromou levou ruku, její společenská neobratnost hraničí až s lehčí formou autismu. K jejich milostnému vzplanutí by dost možná nikdy nedošlo, kdyby se ve firmě nestal neobvyklý zločin – kdosi ukradl farmaka usnadňující inseminaci. V rámci vyšetřování se postavy musejí otevřít psycholožce a jejím prostřednictvím i sobě navzájem.
Sama Enyedi se k natáčení v prostředí jatek vyjádřila v tom smyslu, že ji ve skutečnosti nezajímalo ani tak to, jakým způsobem skot zemře. Mnohem důležitější podle ní je, jaký život má v té chvíli za sebou. Ke svým hrdinům se však chová víceméně opačně. O jejich minulosti se totiž nedozvíme téměř nic. Můžeme si pouze domýšlet, s jakými osobními problémy se doposud potýkala kontrolorka kvality Maria, nebo co vede bytostně křehkou mladou ženu k práci tam, kde jsou zdi i podlahy po většinu času nasáklé litry krve. Ředitel Endre se sice nechá slyšet, že dřív prožil nespočet milostných avantýr a pro život asketického samotáře se dobrovolně rozhodl až před několika lety, ale to je všechno. Dokonce ani na jeho závažné tělesné postižení nepřijde řeč. Nic z toho však uvěřitelnosti vzniku netradičního vztahu na místě, které lásce na první pohled příliš nepřeje, ve výsledku neubírá.
Nebývale dlouhá tvůrčí pauza maďarské režisérky se na finálním tvaru téměř nepodepsala. Až příliš pravidelné hledání paralel mezi skutečným a snovým světem sice časem působí trochu schematicky, nikdy však neklesne k čítankové popisnosti původní autorské vize. Na to jsou hlavní charaktery příliš životné a v rámci soudobého filmového artu dostatečně výlučné. Ochotou nebrat osudy svých hrdinů příliš vážně O těle a duši vybočuje z řady jiných snímků uplynulé festivalové sezony a jako celek působí osvěžujícím dojmem. Bez ohledu na neutěšenou lokaci, do níž Enyedi svůj comeback situovala.
O těle a duši (Testről és lélekről, Maďarsko, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Ildikó Enyedi, kamera: Máté Herbai, střih: Károly Szalai, hudba: Ádám Balázs, hrají: Géza Morcsányi, Alexandra Borbély, Zoltán Schneider, Ervin Nagy ad., 116 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 21. 9. 2017).
O těle a duši (Testről és lélekről, Maďarsko, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Ildikó Enyedi, kamera: Máté Herbai, střih: Károly Szalai, hudba: Ádám Balázs, hrají: Géza Morcsányi, Alexandra Borbély, Zoltán Schneider, Ervin Nagy ad., 116 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 21. 9. 2017).
Přečteno 3319x
Článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4 /2
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
O těle a duši
**** CINEPUR (2.5)
**** ČTENÁŘI (2)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty
Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej
Když zrůdy truchlí / Fantastická žena
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Kosmická hra na schovávanou / Everything (Antonín Tesař, videohra)
IMAX spiritualita / Cesta času (Janis Prášil, kritika)
Úvod k tématu 114: Visegrádská animace (Lukáš Skupa, téma)
Kůže, kterou nosil / Tom of Finland (Jan Bodnár, kritika)
Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci (Zoltán Varga, téma)
Válka hrou / Chlapi nepláčou (Tomáš Gruntorád, kritika)