Hranice dokumentu, hranice Ji.hlavy / MFDF Ji.hlava 2017

Po dvacetiletém postupném ohledávání i posouvání hranic toho, co můžeme chápat jako „dokumentární“, vstoupil letos v říjnu Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava do své třetí dekády sebevědomým otevřením soutěžních sekcí hybridním či přímo hraným filmům s dokumentárním charakterem. Jde o logický krok: festival si za ta léta vypěstoval diváky, kteří vnímají současnou autorskou kinematografii jako rozmanité a otevřené pole inspirací a forem, v němž je pojem „dokumentární“ stále nejednoznačnější. 

V soutěži o nejlepší český dokument (tzv. Česká radost) tak letos soutěžil například „dokument s rysy pohádky“ Skokan režiséra Petra Václava. Film tvůrce známého spíše ve spojení s hranými filmy, popisuje cestu zlodějíčka Julia na filmový festival do Cannes, přičemž do hlavní role Václav obsadil skutečného trestance, který kvůli natáčení dostal propustku z vězení, a film vznikal improvizovaně podle hrubého scénáře. Dalším hybridním snímkem v české soutěži byl inscenovaný sarkastický pohled na Brno i českou společnost Všechno bude fajn režiséra Robina Kvapila a scenáristy Pavla Šplíchala, jenž je znám jako spoluautor ironického blogu Prigl, což se podepsalo na sžíravé ironii snímku sestávajícího ze...