Od Nezlomného po Sůl a oheň / Filmy se stále starší pamětí

Letos pětasedmdesátiletý Werner Herzog natočil v novém tisíciletí prozatím šest celovečerních hraných snímků. U filmaře, proslulého překonáváním fyzické zátěže během natáčení i mimo něj, by se dalo očekávat, že právě přibývající věk bude hrát rozhodující roli a nutně se otiskne do podoby a vývoje jeho tvorby. Počínaje Nezlomným (2001) a konče filmem Sůl a oheň (2016) Herzog na jednu stranu udržuje kontinuitu svých celoživotních témat, na druhou však přesouvá pozornost od fyzického a vtahujícího vyprávění směrem k sebeuvědomělosti. Počítá už s tím, že publikum zná jeho stěžejní díla i mediální obraz.

Filmy Wernera Herzoga ze sedmdesátých a osmdesátých let patří k nejfyzičtějším a nejvíce vtahujícím diváckým zážitkům. Skoro jako by z plátna zabírajícího dusivou džungli kapal pot. Podmínky, během nichž tyto snímky vznikaly, si mnohdy v ničem nezadaly s jejich dějem. Námaha, stres, konflikty, přežívání v nedostačujícím zázemí – režie jako by byla tělesným výkonem a Herzog jako by nechtěl mít lepší podmínky a překonávat méně překážek než filmoví hrdinové. Nejednalo se však o pouhý pracovní postup. Když v roce 1974 onemocněla Herzogova oblíbená filmová historička Lotte Eisner, vypravil se za ní koncem listopadu pěšky z Mnichova do Paříže....