Transcendentální zážitky reality / Dokumentární tvorba Wernera Herzoga

Dokumentární eseje Wernera Herzoga, často označované za niterné nebo meditativní, dalece přesahují limity sociologického, etnografického, přírodopisného nebo cestopisného dokumentu. Svou stylizovanou obrazovou a zvukovou složkou, interpretační otevřeností a bouráním myšlenkových stereotypů se dostávají hlouběji než fakta. Odhalují metafyzickou podstatu každodenní skutečnosti, kterou filozof a básník Herzog nazývá „extatickou pravdou“. Tento přesah typický jak pro jeho dokumentární díla, která tvoří velkou část jeho filmografie, tak hrané snímky, umožňuje divákům prožít hlubší, transcendentální vrstvu reality.

Autor jako garant pravdy

Werner Herzog ve své Minnesotské deklaraci z roku 1999 prohlašuje, že snahy představitelů cinéma vérité o co nejautentičtější obraz reality, oproštěný od inscenování a autorského komentáře, jsou pokryteckým a falešným ulpíváním na povrchu.1 Jednoznačně se tak vymezuje vůči definici dokumentárního filmu odkázaného na fakta, popisnost a objektivitu. Naopak využívá mnoho subjektivizačních prostředků jako autorský komentář, poetické sekvence, tematické odbočky, interpretační otevřenost a nejednoznačnost, a to nikoli za účelem manipulace, ale jako prostředek umělecké nadsázky. 

Nejextrémnějším...